Návrat - 10.kapitola
10. Kapitola
Zšeřelá místnost. Ticho. Klid. Praskající oheň v krbu. A muž sedící v křesle před krbem, mlčky pozorující tančící plameny ohně. Na tváři má soustředěný výraz, oči lehce zamlžené jak se dívá zpět do nedaleké minulosti.
Naruto si zas a znovu v duchu přehrával, co se stalo u Tsunade v kanceláři. Neustále se vracel ke všemu, co se stalo. K tomu co bylo řečeno, k výrazům ve tvářích jeho starých přátel, když jim prozradil, kdo za tím vším stojí. Ještě stále se mu vybavoval šok, nevíra, nedůvěra. A Strach. Ani on sám tomu nechtěl zpočátku uvěřit. Myslel si, že se přeslechl, vzhledem k tomu že byl zdrogovaný, vyhladovělí a celkově oslabený, bylo to víc než možné. Proto poprosil Gaaru aby se opatrně poptal a zjistil, jestli podsvětí opět nevítá jednoho ze svých dávno sesazených králů. Jeho přítel mu jeho domněnky dnes potvrdil.
Bohužel pravda se nedá obejít, možná překroutit nebo na nepatrný čas oddálit, ale ona si vždy nějak najde způsob jak se ukázat na světle. Jak rád by mlčel a nic neříkal, popřípadě řekl jenom vybrané části z toho všeho, jenže v jejich momentální situaci by mohla jakákoli zatajená nebo překroucená informace způsobit horší a dlouhodobější škody než to co je pravdou. A to nemohl a ani nechtě připustit.
Věděl, že teď všichni sedí doma nebo někde jinde a přemýšlí nad tím, jestli je to skutečně možné, jak se to mohlo stát a co to pro ně všechny doopravdy znamená, stejně jako on sám. Pro některé z nich to bude mnohem horší, znali tu osobu, měli s ní společnou minulost. No a minulost má tu nepříjemnou vlastnost se vracet. Vrací se ve chvílích, kdy už si člověk myslel, že s ní vypořádal, že se srovnal se vším, co bylo a vyrovnal se dokonce i sám se sebou. Pak ale přijde nějaké překvapení, v tomhle případě spíš rána, a všechno na co se člověk snažil zapomenout, odsunout to do nejzazšího koutku duše se vrátí se stonásobnou silou, než když to všechno bylo čerstvé.
Naruto měl obavy, co ta zpráva se všemi udělá. Jak se zvládnou vyrovnat s vracejícími se vzpomínkami, křivdami, ale hlavně myšlenkami co se jim začnou honit v hlavě. A opětovnou bolestí, kterou budou cítit, když budou uvažovat nad tím, co mohli nebo měli udělat jinak.
Bolest. Naruto věděl co bolest je, co dokáže. Velmi dobře znal všechny druhy bolesti. Za těch šest měsíců co ho mučili, zažil snad všechny. Jsou dva druhy bolesti. Fyzická, která dokáže ublížit na těle, může tělo dokonce úplně zničit. Po téhle bolesti většinou zůstanou jizvy. Jasně viditelné důkazy vytrpěné bolesti. Tiché připomínky bojů, neštěstí nebo jen obyčejné nehody. Každý je má a každý je může vidět. Podle nich si někteří dokážou představit, čím si člověk musel projít a jaké mohlo zranění mít následky.
Pak je tu druhý druh bolesti. Bolest psychická. V mnoha ohledech je mnohem horší než bolest na těle. Mohlo by se bez nadsázky říct, že tato bolest se dostane hlouběji, než se fyzické bolesti kdy může podařit. Protože pokud se zlomí duch, je tělo k ničemu. I po téhle bolesti zůstávají jizvy. Nejsou viditelné jako jizvy po zranění tělesní schránky. Mnohdy mohou být ukryté velmi hluboko a pohřbené v nejzazším koutku lidské mysli. Známky poranění nejsou vidět a následky se také nemusí ukázat bezprostředně po psychickém útoku. Je ovšem pravdy, že psychické rány se hojí déle a hůř než rány na těle a někdy … někdy se nezahojí vůbec.
Tento druh bolesti má ještě jednu nepříjemnou vlastnost. A to, že se vzpomínek na ní mnohem hůř zbavuje. Pokud vám někdo ublíží fyzicky, rána se po nějaké době stáhne nebo vybledne, okolí rány po chvíli přestane bít citlivé a za nějaký čas už byste si na zranění ani nevzpomněli nebýt jizvy, která narušuje jinak hladký povrch kůže. Ale pokud vás zraní někdo, na kom vám záleželo, nebo koho jste uznávali a vážili si ho je to hrozné. Zrada od milovaného a váženého člověka bolí tak hrozným způsobem, že máte takový pocit bezmoci a tak strašně to bolí, jako by vás to ze vnitř mělo roztrhnout na kusy, že máte chuť se vzdát a prostě jenom umřít. Zranit na duši může i naprosto cizí člověk. A nemusí se ani moc snažit. Bolest můžete potlačit, ale ať chcete nebo ne, pokaždé se ukáže, třeba jenom mihne kolem, ve chvílích kdy to nejmíň čekáte.
Ztichlým domem se nesl zvuk lehkého našlapování bosích chodidel. Jejich majitel se nijak nesnažil být potichu, ale neslyšný krok se mu tak vžil, že ho používal v běžném životě. A tak se teď domem blížil k pokoji, kde tušil milovanou osobu.
Sasuke se probudil uprostřed noci sám ve velké vyhřáté posteli – opět. Od té domy co se vrátili zpět do Konohy se to stává čím dál častěji. Začíná mít o Naruta strach. Už před příchodem sem toho moc nenaspal, ale alespoň zůstal ležet u něj v posteli a čekal, až se probudí, aby se mohli těšit z přítomnosti toho druhého. Jenže od té doby co jsou tady, je jeho milovaný neustále zadumaný a duchem nepřítomný. Kdyby nevěděl, že snese dotyk na delší dobu pouze od něj, začal by se bát, že se mu vrátila jeho zamilovanost do Sakury anebo si konečně uvědomil, že ta hyuugovic holka po něm ještě stále kouká s láskou v očích. Takhle si mohl jenom domýšlet co se děje pod záplavou blond vlasů a za nebesky modrým pohledem. I když momentálně si o tom uměl udělat poměrně dobrou představu.
Ale on nechtěl, aby se trápil, nenáviděl, když trpěl a bylo mu jedno, o jaký druh bolesti se jedná. Tenkrát když Naruta našli zmučeného, na pokraji smrti zapřísahal sám sebe, že udělá všechno, co bude moct, aby se už netrápil a netrpěl. Věděl, že ho do toho nedokáže uchránit zcela, proto součástí toho slibu bylo, že se pokusí odvést jeho myšlenky od věcí, které ho trápí a to jakýmkoli způsobem. Naruto si potřebuje odpočinout, i když neustále tvrdí, že není unavený a nepotřebuje spát tolik jako on, Sasuke ví, že to není pravda. Bohužel měl neblahé tušení, že Naruto si doopravdy odpočine, až to všechno skončí a bude to za nimi, tedy pokud to přežije.
Sasuke se na chvíli zarazil ve své cestě, obličej se mu stáhl do bolestné grimasy při představě, že tady Naruto nebude. Okamžitě tu myšlenku zahnal, jak nejdál mohl, protože kdyby se jeho mysl vydala tímhle směrem, asi by se zhroutil na místě, kde teď stál a nezbylo by z něj nic jiného než kňučící a vzlykající klubko. Pro jistotu ještě zatřepal hlavou, tak až se mu černé prameny nedržené ochranou čelenkou rozcuchali ještě víc, než byli, aby stále dorážející myšlenky odehnal úplně.
Jeho kroky směřovali neomylně k obývacímu pokoji. Věděl, že tam Naruta najde. Byl to sice největší pokoj v domě a blonďák v takovémhle rozpoložení, v jakém se určitě bude dnes nacházet, raději vyhledával samotu. Ale zároveň to byl jediný pokoj s krbem, tedy kromě ložnice, kde by jeho milenec nezůstal ze zřejmých důvodů. Touha po samotě byla neúprosná, ale láska k ohni, která byla sasukeho elementem, a potřeba zírání do poskakujících plamenů byla vždy silnější. A tak Sasuke Naruta pravidelně nacházel sedícího ve velkém pohodlném křesle před krbem, hledícího upřeně do ohně a tiše dumajícího nad problémem, který mu momentálně nedává spát.
Když se dostal až k pokoji, kde tušil, že najde svého blonďatého milence, pomocí poskakujících žlutých, oranžových a červených odlesků na stěně a lehkého praskání a hučení ohně poznal, že ani tentokrát ho jeho instinkt nezklamal. Opatrně a potichu vkročil do dveří, které byly neustále otevřeny, nikdy se nezavírali, a zůstal stát na místě.
Stál a jenom se díval na profil muže, kterého nadevše miloval, a kterého mohl ztratit dřív, než si naplno uvědomil, co k němu doopravdy cítí a jak moc ho potřebuje. Pohledem hladil jeho dokonalé rysy obličeje, zamilovaně přejížděl svým zrakem přes ruku položenou na opěrce křesla. Tahle ruka a její stejně dokonalá sestra mu už tolikrát přinesli neuvěřitelné množství rozkoše. Dávali mu pocit bezpečí a utvrzovali ho v tom, že jeho láska je naživu stejně, jako to dělal zdvihající se hrudník.
Ještě chvíli zůstal na místě, kde zastavil, než touha, ne potřeba, být s tím koho miluje a cítit na sobě jeho ruce, laskající ho a přinášející mu rozkoš, převládla touhu zamilovaně a tiše sledovat každé milencovo hnutí. Ještě jednou mlčky přelétl pohledem narutovu tvář a tělo pohodlně rozvalené v křesle než se tichým krokem vydal k muži svého srdce.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, tahle povídka je úžasná, kdybys našla nějaký čas tak v ní rozhodně pokračuj ;-)
*.*
(akyra, 20. 2. 2010 1:25)tess prosimtě kde je pokračování? to je skutečná nádhera honem at už tu je
*stydí se zato, že to vuděla až teď...*
(Majka, 7. 2. 2010 20:51)Fjuuu! Kapča je váážně krásně napsaná, je vidět, že si nikam nepospíchala a dávala si načas. A to je tak mnohem lepší, než kdybys to měla cca do čtvrt hodiny a měla tam spouusty chyb! *nikdo neví, kdy se z ní stal tkovej filozof* No, prostě, rychle pokrááčkooo! XD
...
(Ebika, 4. 2. 2010 21:21)
"Muži svého srdce"To zní vážně nádherně:-D
Snad se to brzo vyřeší aby měl Naru klid, moc hezký díleček a vyplatilos ena něj čekat tak dlouho snad nás na příští nenecháš čekat tak dlouho znovu:-)
^_^
(Sax, 1. 2. 2010 12:20)
Opět moc hezky napsaná kapitolka... už se těším na další... (musím si to přečíst znovu... nějak mi uniklo, kdo že je ten, co za tím stojí a koho všichni znají... O.o)
Tak honem... pokráčko prosím... ^_^ (a já jdu číst pozorněji :D)
Kyáááááááá!!!
(Iruka sensei, 29. 1. 2010 20:57)Jashine já už se nemohla dočkat!! Bylo to naprosto úžasný, já miluju tvůj způsob psaní, vždycky mě to dostane :D
...
(Kio-san naruto-on.blog.cz, 26. 1. 2010 17:48)
Užasný..:)
Škoda,že je to tak krátký..Mno samozdřejmě,že chci další dílek.Takže rychle,rychle piš..xD
PS:Nespřátelíš?
juu=)
(Jenny ( jenniny-narutopovidky.blog.cz ), 24. 1. 2010 21:07)
jako vždy úplně úža =)
JO a nechtěla bys SB? ^_^
...
(Sabaku no Uchiha Mono SB, 23. 1. 2010 20:40)KAWAIII...fakt jsem ráda, že jsi zas kousek přidala ^_^
Ach!!!!!!!!!!!
(Haku, 23. 1. 2010 17:55)Nadhera,krasa,boze ani nevies ako zboznujem tuto poviedku.
....
(terkic, 23. 1. 2010 15:39)tenhle styl psaní miluju:) už se těším na další díl, celou tu dobu Naruta lituju, muesel opravdu trpět:(
*nemá slov*
(Ten_Ten, 23. 1. 2010 9:24)To je... naprosto úžasný. Tak krásně procítěný a... úžasný. Tuhle povídku naprosto miluju
Prosíím pokračuj!!
(Teri, 4. 11. 2012 8:05)