Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Návrat - 1.kapitola

20. 2. 2009

1.    Kapitola

 

 

             Lesem kolem Skryté Listové se míhaly tři stíny. Nebyli viděni, nebyli slyšeni, nikým nepozorováni se proplétali mezi kmeny stromů. Měli v tom velkou praxi, tak se jim to celkem dobře dařilo. Po chvíli se všichni zastavili na malé, skryté mýtině a o něčem se tiše dohadovali. Nakonec se jedna z postav oddělila od zbylých dvou a zmizela mezi stromy. Ostatní okamžik počkali, načež pokračovali ve směru své cesty, nehlučně splynuli se stíny lesa.           

            Dva jounini co zrovna měli hlídku u brány do Listové, zaslechli, jak se někdo pomalu blíží, nevěnovali tomu pozornost, protože do vesnice přicházeli nový a nový lidé, klienti, poutníci. Jenže kroky před branou zastavili a nepokračovali dál.  Mysleli, že je to někdo unavený po dlouhé cestě a nabírá trochu sil, když, ale ani po půl hodině nikdo nevcházel dovnitř, zdálo se jim to trochu podezřelé. Vylezli proto z budky, aby se podívali, kdo to tam stojí a nepokračuje dál. Očekávali někoho starého, opírajícího se o hůl, nebo vážně zraněného ani jedna z představ nebyla pravdivá. Stála tam postava v černém plášti a s kapucou staženou hluboko do čela. Osoba byla v klidu, nevypadalo to, že se chystá zaútočit, jenom stála, očividně na něco čekala. Jakmile se tam ti dva objevili, nepatrně zvedla halu na znamení, že mají její, nebo jeho plnou pozornost, ale dál zachovávala mlčení.

            ,,Kdo jsi, a co chceš?“ Křikl na záhadnou postavu jeden z hlídky.

            ,,Kdo jsem, není důležité, alespoň ne teď. A co chci? To vy mi dát stejně nemůžete.“

            ,,Proč ne?

            ,,Nejste Hokage.“

            ,,Tak proč nejdeš dovnitř a nepožádáš o audienci?“

            ,,Nemůžu.“

            Oba ninjové nad jeho, ano jeho, teď už bylo jasné, podle hlubokého hlasu, že se jedná o muže, odpovědí svraštili obočí.

            ,,Nemůžeš?“

            ,,Přesně tak, nemůžu.“

            ,,Ale jak to?“ ani jeden z nich to nechápal.

            ,,Kvůli slibu.“

            ,,Slibu?“

            ,,Hm.“

            Chvíli bylo ticho a ti tři se obezřetně pozorovali.

            ,,Ale jedem z vás může dojít za Tsunade a říct jí že sem tady a čekám na verdikt. Ona už bude vědět, pochopí to.“

            ,,Verdikt?“

            ,,Jo.“

            Oba jounini ještě chvilku pozorovali muže skrývajícího se v plášti. Ani jeden nic nechápal, zvažovali, co mají dělat. Dojít pro Hokage- sama a vystavit tak svého kolegu případnému riziku, nebo odmítnout a riskovat hněv Hokage. Z cizincovy řeči bylo jasně poznat, že se s Pátou zná, ale jisti si tím být nemohli. Po nějaké době zvažování se jeden z nich otočil a rozeběhl se do kanceláře Hokageho. Cesta trvala jenom chvilku. Po doběhnutí ke dveřím do kanceláře Páté se ninja na okamžik zastavil, aby tam nevběhl uřícený jak pes. Nedovolil si odpočívat dlouho, jen na vydechnutí a nabrání vzduchu do plic. Když se trochu vydýchal, otevřel dveře a vešel dovnitř. Hned na prahu se zarazil. Pátá v kanceláři sice byla, už jenom to byl tak trochu zázrak, jenže nebyla sama. U sebe měla tři týmy a očividně poslouchala hlášení z nějakých misí. Netvářila se moc nadšeně z tohohle vyrušení, jounin si uvědomil, že ani nezaklepal.

            ,,Co se děje? Vlítl si sem jako by hořelo. Nemáš mít dneska službu na bráně? Tak mluv!!“ houkla na něho Tsunade. Jounin se okamžitě vzpamatoval, přestal si všímat ostatních a jal se vyřizovat vzkaz.

            ,,Omlouvám se Hokage- sama, že ruším, ale vyskytla se…“

            ,,Jo, jo. Zkrať to.“ Utřela ho Tsunade.

            ,,…neobvyklá situace.“ Dokončil ninja nadechnutí.

            ,,Jaká neobvyklá situace.“

            ,,Na bráně je někdo kdo nechce vkročit do města, dokud mu osobně nepřijdete říct nějaký verdikt. Moc tomu nerozumím, ale prý to pochopíte.“ Když  Tsunade vyslechla tohle oznámení, mlčky se zvedla, otočila se ke všem zády a s rukama založenýma za zády se dívala oknem ven na Listovou.

            ,,Víte, kdo to je?“

            ,,Ne Hokage- sama.“

            ,,Je sám?“

            ,,Ano Hokage- sama.“

            ,,Hmmmmm.“ Pak už nevydala pátá ani hlásku. Jen se upřeně dívala ven z okna. Přemýšlela. Bylo vidět, že jí běhá hlavou spousta myšlenek. Všichni v místnosti byly potichu, nikdo totiž nevěděl, o co jde a rozčílit Hokage opravdu nikdo nechtěl. Po dlouhé chvíli, kdy byla Tsunade myšlenkami mimo, se s povzdechem otočila a vydala se ke dveřím. Všichni jí pozorovali se směsicí zvědavosti, obav a překvapení.

            ,,Tak to bych mu měla jít dát odpověď.“ Prohlásila po cestě přes místnost ke dveřím, následně vyšla ze dveří. A zamířila k bráně. Za sebou nechala plno překvapených lidí. Nevěděli, co si mají myslet, co mají dělat. Chvíli po sobě rozpačitě koukali, ale zvědavost jim nedala a tak se po několika minutách vydali za ní.

            Jak se Tsunade blížila k bráně, už z dálky viděla ten  postoj, který se za ta léta moc nezměnil. Kolikrát takhle stál u ní v kanceláři, na tváři urputný nebo škodolibý výraz a čekal na další kázání.

            Sama sobě si musela přiznat, že jí tu scházel. Byl tu po jeho odchodu, najednou moc velký klid. Nikdy by to, ale dobrovolně nepřipustila ani, kdyby jí mučili, tohle bylo jedno z jejích nejskrytějších tajemství. Tak to taky zůstane.

            Zastavila se přesně uprostřed brány střežící vstup do Konohy a dívala se do kapuce, stažení hluboko do čela, tam kde tušila oči. Upřeně ho pozorovala a prohlížela si známého cizince před sebou, pravda moc toho vidět nebylo. Jí to ale nevadilo. Dovedla si jasně vybavit, jak vypadal, před těmi sedmi lety. Vyrostl, to bylo první, co jí napadlo jako první. A nejen fyzicky, dodala si v duchu hned po té.

            I zahalený muž si Tsunade prohlížel. Trochu se pro sebe ušklíbl. Napadlo ho totiž, že se ani trochu nezměnila, pořád vypadá stejně, jako když jí před lety poznal.

            ,,Už to bude dlouho, co si odešel…!“

            ,,To máte pravdu, alespoň jste měla víc času na odpověď mojí otázky a ovlivnění výsledku, ne Tsunade-sama?“Pátá se jenom ušklíbla pořád stejně troufalí.

            ,,Tak jaký je verdikt rady?“

            Tsunade ho ještě chvíli pozorovala. Nevěděla co si myslet, byl tu sám a přes to se zajímal o rozhodnutí rady kagů. Něco tady nesedělo, jenom nevěděla co to je. Slyšela, jak se za jejími zády shromažďují lidé, ninjové. Tahle situace nebyla běžná.

            ,,Mám pro tebe verdikt, ale nebudu ho na tebe řvát. Není to určeno uším každého. Pojď si pro něj“ rýpla si Tsunade. Věděla, že je všichni hypnotizovaně a důkladně poslouchají a o radě kagů neměl nikdo vědět. Už to, že to věděl někdo, kdo nebyl Hokage bylo vážné.

            ,,Vy víte, že nepůjdu, než se dozvím výsledek a já zase vím, že vy nepůjdete za mnou Tsunade-sama. Je to patová situace“ namítl muž zpod kápě. Pátá už chtěla přikývnout, když se ozval dodatek.

            ,,Ale já mám řešení. Nemusíte nic říkat, stačí, když kývnete,“ v hlase jasně zazněl úšklebek. Tsunade mu v duchu zatleskala, dobrý nápad ocenila.

            Ještě chvíli se pozorovali a dívali se jeden druhému do očí. Po několika minutách a za zmateného pohledu ostatních přihlížejících se hlava páté hokage pohla. Nikdo ani nedýchal a čekal jakým směrem se hlava pohne, jestli do stran a nebo lehce předkloní na  znamení souhlasu. I když nevěděli o co se jedná, bylo jim jasné, že je to velmi důležité.

            Tsunade lehce trhla hlavou dopředu a hned jí narovnala zpět do vzpřímené polohy. Slyšela jak se za ní ozval šum, jak se svědci dohadují co se bude dít teď, ale jediné co jí zajímalo byla reakce mladého muže před sebou.

            Ještě chvíli vzpřímeně stal a díval se na ní. Pak ho ale přemohli emoce. Zavřel oči, sklonil hlavu a skoro neslyšně vydechl.

            ,,Díky bohu.“ Několik okamžiků jenom tak stál se zavřenýma očima, vstřebával ten klid, co se mu rozprostíral po těle a na duši.

To co se stalo potom, bylo další ze série překvapení toho dne a ne zdaleka poslední, ale to předbíhám.  Neznámí narovnal hlavu, přeměřil si všechny stojící v bráně Listové, usmál se a zvedl ruce. Překřížil prsty. Objevil se oblak kouře, jak se rozplynul stínový klon. Tohle opravdu nikdo nečekal. Sborové zalapání po dechu, jenž se po tomto kousku ozvalo, za pár okamžiků zaznělo znovu.

Po cestě k nim se blížily dvě postavy oděné v černých dlouhých kabátech. Pomalým krokem se přibližovali ke konsternované skupině u brány Listové. Několik metrů před vstupem do vesnice se zastavili a pozorovali všechny přítomné. Sledovali reakce na svůj návrat. Jednomu se ve tváři zračila radost a druhému úleva a vděk.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D

(Gaara z púšte, 2. 6. 2009 11:01)

myslím že viem o koho ide ale nebudem to rozprávat,však sa to dozviem v dalších kapitolách,nie? :-D,no vyzerá to zaujímavo,ideme dalej :-D

jop

(Iruka sensei, 7. 5. 2009 14:42)

ty to děláš ale napínavý...
nemůžu se dočkat dalšího dílu...

...

(Deny, 26. 2. 2009 16:17)

moc pěkný x)

....

(Naruko, 26. 2. 2009 15:09)

díky moc za ten diplom!!!!je vážně úžasnej ;)

= )

(Neli, 25. 2. 2009 19:32)

Musim říct, že sem napnutá jak struna! Zaujalo mě to a teším se na další díl!

....

(Naruko, 25. 2. 2009 15:46)

tak já třeba SasuNaru a neboj něco někdy přidám, bude to brzo slibuju ;)

^_^

(Sax, 22. 2. 2009 21:47)

Velkolepý návrat... čekali na něj tolik let... O.o chudáčci... skvělá kapča... už se těším, co bude dál... ^_^

Ooo

(Arlen, 21. 2. 2009 12:34)

Kdo je ten třetí? Něco mi uniklo?? Hmm... netušim, asi si opět sedím na vedení.
Skvělá kapitola, hořim zvědavostí, jak se to bude vyvíjet. Kdy bude další kapitolka? Rychle, rychle

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 20. 2. 2009 19:16)

Jop jop jop tahle povídka vypadá dobře, móóóc dobře. Už se velmi těším na další díly.

......

(akyra, 20. 2. 2009 12:03)

tssss takhle to useknout. Kdo toje?(možná vím ale nechám si to pro sebe)rychle další nebo hněv světa. nádhera další