Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Návrat - 4.kapitola

25. 3. 2009

4.    Kapitola

 

 Jakmile se Naruto uvelebil u Sasukeho v posteli, přitáhl si ho do náruče tak jak Sasuke rád spával. Ten se k němu okamžitě přitiskl, jak i pod peřinou hledal teplo. Lehce si povzdech a zabořil nos do narutovy rozložité hrudi. Ještě chvíli klidně oddechoval, ale pak se začal nepatrně vrtět. To byla jasná známka toho, že se probouzí. V duchu si Naruto pomyslel, že to stihl jen tak tak. Už slyšel ty řeči, že zase nešel spát.

 Zaměřil proto pohled i myšlenky na muže ve svém náručí. Zbožňoval pohled na probouzejícího se Sasukeho. Vlastně nebyl případ, kdy by pohled na Sasukeho nemiloval a neužíval si ho. Po ránu, když se probouzel, byl rozkošně rozcuchaný, vlasy trčící snad do všech světových stran. Oči ještě nesli stopy spánku, takže jeho pohled nebyl jasný a ostražitý jako přes den. Tělo uvolněné spánkem. Ano tenhle pohled byl dokonalí. Navíc po ránu, víc než kdy jindy, Sasuke vykazoval až  neuvěřitelnou přítulnost. A tomu se Naruto rozhodně nebrání. Ono mít v náručí Uchihu je úžasné za všech okolností. Nikdo by to do Sasukeho neřekl, ale byl to náruživí spáč. Kdykoliv mohl a bylo to bezpečné, moc rád si pospal.

 Přes den zase černovlasí muž vyzařoval dokonalé ovládání a jistou aroganci, které se jenom těžko odolávalo. Byl vždycky perfektně upravený, každý vlásek na svém místě, oblečení upravené, až měl Naruto chuť ho popadnout a pořádně rozcuchat a pomačkat. Pravda několikrát se Naruto prostě neovládl a svoje představy zrealizoval, prostě neodolal. Sasuke se sice naoko čertil, ale zapojil se vždycky až moc ochotně. Ty vzpomínky mu na tváři vyvolali zasněný, rošťáčký úsměv.

 A když v noci Sasuke usínal, měl v očích ještě stopy po prožité vášni, tváře zrudlé a tělo se mu vláčné s důvěrou ukládalo do náruče. Naruto se namohl rozhodnout, který pohled má radši. Prostě si nedokázal vybrat.

 Sledoval jak Sasuke otevírá oči. Černé oči byli zamžené spánkem, pohled rozostřený. Naruto něžně upíral pohled na tu milovanou tvář.

 Sasuke pomalu procital. První co si uvědomil, byla náruč ve které se nacházel. Natočil hlavu, aby se ujistil, že se mu to nezdá, že opravdu leží v tom správném objetí. Jeho zamžený onyxoví pohled se střetl s blankytnýma očima vyzařujícíma lásku. Naruto měl na tváři něžný, milující úsměv. Sasuke s povzdechem opět zavřel oči a zavrtal se blíž k tomu hřejícímu tělu. Bylo mu tak dobře, tak příjemně. Nechtělo se mu vstávat.

 Naruto s pobavením sledoval jak se Sasuke pohodlně uvelebuje. Přesně věděl, co se mu honí hlavou. I on by radši zůstal v posteli, ale bohužel je čekala Tsunade. Sklonil hlavu tak, aby mohl Sasukemu zašeptat do ucha.

 ,,Nespi. Musíme vstávat.“

 Sasuke jenom zahučel a obličej vtiskl ještě víc do narutova hrudníku. Jako by se do něj chtěl vtisknout a to ho mohlo uchránit od nepříjemného vstávání. Blonďák na tohle tulení zareagoval úsměvem. Přetočil se tak, že ležel na černovlasém muži, opřel se o lokty, aby ho příliš netížil. Díval se do těch černočerných zornic, které ho pozorovali lehce vyčítavě.

 ,,Co je? Proč mě nenecháš spát? Po dlouhé době se konečně můžu vyspat v klidu.“

 ,,Já bych tě nechal spát klidně až do večeře, vždyť víš, že pobyt s tebou v posteli si normálně nenechám ujít. Ale čeká nás Tsunade. Nechali jsme jí čekat už včera a pochybuju, že by byla ochotna počkat ještě jeden den.“ Dostalo se Sasukemu něžné odpovědi. Ten se zatvářil trpně. Pokojem se nesl hluboký povzdech.

 ,,Nechce se mi, ale vím, že máš pravdu.“

 To už Sasuke šeptal do narutova krku, během řeči mu totiž obtočil ruce kolem šíje a přitáhl ho na sebe těsněji. Chtěl na sobě cítit jeho váhu, uklidňovalo ho to. Cítil se v bezpečí, ale hlavně že Naruto je tu s ním a v pořádku. Jejich ústa se zcela přirozeně ocitla v polibku. Bylo to pomalé klouzání rtů po rtech, škádlení zubů a milostná hra jazyků. Byl to pomalý, neuspěchaný, vláčný polibek.

 Sasuke zapletl Narutovy ruce do vlasů a paže mu omotal kolem šíje. Ten se pomalu pokládal na Sasukeho, hruď na hruď, klín na klín a srdce na srdce. Jednou rukou podložil Sasukemu hlavu a druhou přejížděl prsty po tváři.

 Oba dva si tyhle ranní chvilky a polibky vychutnávali. Velmi často to vedlo k dlouhému, něžnému a pomalému milování. Bohužel někdy, stejně jako dnes neměli čas, i když by si dali oba říct.

 Ač neradi, odtrhli se od sebe. Sasuke se vydal do koupelny. Potřeboval sprchu, aby se trochu probral. Jednak z toho ranního polibku, který na něm nechal  ,,určité“ stopy a taky, aby se úplně probudil. Pokud půjdou za Tsunade bude potřebovat, být úplně vzhůru. Celou cestu do sprchy si něco potichu mumlal pod nos.

 Naruto zůstal v pokoji a spokojeně se rozvaloval na posteli. Na tváři měl pobavený úsměšek. Každé ráno to bylo to samé. Docela by ho zajímalo co si to tam pro sebe Sasuke špitá. Jednou se ho na to zeptal. Jediné čeho tím docílil, byl zvláštní pohled onyxových očí. Od té doby se raději neptá. Ještě chvíli se tak povaloval na rozházené posteli, ale nakonec se přece jenom přemluvil a vstal. Věděl, že by byl oheň na střeše, kdyby ho tam druhý muž našel se povalovat, zvlášť když on sám musel vstávat. A dneska si žádné zdržení nemohli dovolit, bohužel. Rychle se oblékl a odešel do kuchyně na snídani. V pokoji radši nezůstal, protože vidět Sasukeho se oblékat po sprše bylo až moc velké pokušení.

 Dole v kuchyni se potkal se Sayou, která se točila kolem stolu a připravovala snídani. Věnoval jí úsměv a sedl si na místo, odkud má výhled na dveře. Jenom seděl a čekal, až dorazí jeho druhá polovička. Potřeboval s ním probrat, co řeknou Páté. On nad tím sice přemýšlel celou noc, ale přece jenom by bylo dobré si o tom promluvit se Sasukem. Týkalo se to i jeho.

 Po nějaké době se dole objevil i černovlasý muž. Společně se pustili do snídaně. Jako vždy, když vařila Saya a ne jeden z nich, to bylo výborné. Naruto se Sasukem spolu mluvili o tom co řeknou a co je lepší ještě chvilku si ponechat pro sebe. Sasukemu okamžitě došlo, že Naruto nad tím hodně přemýšlel. Ani na okamžik mu neuvěřil, že  nad tím přemýšlel už včera, bylo mu jasné, že zase celou noc nespal. Naruto neuměl lhát, teda spíš ne jemu. On to na něm vždycky poznal. Nejdřív mu chtěl vynadat, ale pak mu došlo, že by s tím stejně nic neudělal a tak nad tím pomyslně mávl rukou.

 ,,Půjdeš s námi Sayo?“ obrátil se na dívku Sasuke.

 ,,Musím?“

 ,,To je na tobě. Pokud nechceš tak mi tě nutit nebudeme.“ Uklidnil jí Naruto, když si všiml jejího očividného rozrušení.

 ,,Arigato Naruto-sama. Mohla bych uklidit tenhle dům, pokud…“

 ,,Dělej jak chceš Sayo, ale nechtěla bys se radši třeba projít po Konoze?“

 ,,Raději bych tady uklidila, já…“ dívence se zadrhl hlas, ruce položené v klíně si nervózně mnula jednu o druhou.

 ,,Samozřejmě. Nevíme, kdy se vrátíme, tak na nás nečekej, ano.“

 ,,Hai.“

 Když se konečně Naruto dostatečně najedl, zvedli se se Sasukem od stolu a vydali se do kanceláře Tsunade. Cestou potkávali všechny známé i lidi, které znali pouze od vidění. Večer se rozkřiklo, že ti dva jsou zpět a tak se každý chtěl přesvědčit na vlastní oči. Narutovi to nebylo zrovna nejpříjemnější, nerad byl ve středu pozornosti. Cítil se v ohrožení a to nebylo zrovna ideální. Byl proto rád, že dorazili do budovy, kde měla kancelář i Pátá.

 Oba dva si mysleli, že jim to zabere jednu nanejvýš dvě hodiny, ale to se přepočítali. Tsunade jako by si uvědomovala, že jí neříkají všechno, se stále ptala na sebemenší detaily, zas a znovu. Nakonec tam strávili celé dopoledne. Celou dobu se kolem hlavní budovy ochomýtalo celkem dost lidí, oproti jiným dnům. Všichni doufali, že zaslechnou, alespoň nepatrný kousek jejich rozhovoru. Ještě pořád měli v živé paměti jak Tsunade často řvala, když u ní byl Naruto. Každý byl zvědaví, co se jim na jejich cestách stalo. Jak se zdálo i tohle se změnilo, protože všude panovalo ticho.

 Po několika hodinách ti dva konečně vylezli ven. Na tváří napůl šokovaný a na půl naštvaný výraz.

 ,,Sakra, myslel jsem, že s těma otázkami nepřestane a bude nás tam držet do soudnýho dne. Zapomněl sem jak je náladová.“ Vyprskl naštvaně Naruto. Tiše to v něm vřelo. Tentokrát hrál úsměv na tváři Sasukemu. I jemu to vadilo, ale nevytáčelo ho to tolik jako Naruta. Nadechoval se, že mu něco řekne, aby ho trochu uklidnil, ale nedostal šanci. Právě je vystopovala jeho noční můra z dětských let.  Sakura.

 ,,Sasuke- kun, Naruto- Kun…!“ volala na ně už zpoza rohu. Naštěstí nebyla sama, protože jinak by byl Sasuke v pokušení urychleně prchnout. Neměl jí rád. Jednak proto, že se na něj pořád věšela  jak pijavice. Ale hlavní důvod byl Naruto. Věděl, že jí měl rád a to se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo. Jenže za ní uviděl i ostatní. Kibu, Shikamara, Ino, Shina, Hinatu, tu taky neměl rád, věděl co cítila, nebo ještě cítí k Narutovy. Naruto je jeho a on se nehodlá dělit. Místo útěku si jenom útrpně povzdechl. Cítil na sobě Pobavený pohled blonďáka vedle sebe. Bylo mu jasný, že ví na co myslí.

 Oba dva počkali až je ostatní dohoní. Byli zvědaví, co se tady za dobu jejich nepřítomnosti změnilo.

,,Ahoj. Už sem se lekla, že si nás nevšimnete a že jste mě neslyšeli, jak sem na vás volala.“ Vydechla udýchaně Sakura, jakmile k nim doběhla.

 ,,To opravdu nešlo.“ Dostalo se jí odpovědi s lehkým nádechem sarkasmu, ale mladá žena si toho ani nevšimla. Měla totiž plno práce, aby se dala popořádku. Nechtěla před Sasukem být rozcuchaná. To by se mu přece nemohla líbit. Vůbec si nevšimla dvou pohledů, které jí pozorovali. Jeden vzteklí a druhý pobavený.

 ,,Co kdyby jsme si zašli na rámen, mám docela hlad a vy byste nám mohli říct co se tady za těch sedm let stalo.“ Nadhodil Naruto návrh, protože mu bylo jasné, že Sasuke se dlouho neudrží a začne být nevrlí a utrhovat se na ní. Ten po něm hodil vděčným pohledem.

 Všichni nadšeně souhlasili. Strávili spolu celé odpoledne, seděli v rámen krámku a povídali si o všem možném. Všichni se zdáli celkem spokojení a dobrá nálada nechyběla. Akorát Sakura byla ze začátku trochu mrzutá, protože si chtěla sednout vedle Sasukeho, ale ten se napasoval do rohu a vedle sebe stáhl Naruta.  Nakonec jí to, ale přešlo.

 Naruto se Sasukem poslouchali co se stalo, kdo se s kým dal dohromady a v duchu je trochu mrzelo, že o tohle všechno přišli. Ale neměnili by. Teď jsou totiž spolu a to by s asi nestalo, kdyby tady zůstali. Jen… některé věci by se nemuseli stát, aby to tak bylo.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

O_o

(Gaara z púšte, 2. 6. 2009 11:56)

tak to bolo hezkýýýý :-D,ale viac ma zaujíma ta Say,alebo kto to je? čo ju niekde zachránili a ona im teraz slúži? :-D

jupii

(arya, 29. 3. 2009 22:38)

moc hezky uz se tesim co na to kakashi a ostani ¨:)

*_*

(Deny, 28. 3. 2009 11:20)

juuu super díl xD moc moc moc těšim na další :)

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 27. 3. 2009 19:30)

Ták... perfektní. Jako vždy. Nic víc nemám co k tomu dodat.

...

(Ten_Ten, 26. 3. 2009 19:28)

Skvěý!!! Já prostě nemám co říct. Strašně se těšim na pokráčko.

=0)

(Teressa, 26. 3. 2009 17:19)

NAADHERA!!! RYCHLO PROSIM DALSI DIEL!!!

............

(Akyra, 25. 3. 2009 20:54)

svělé chci vidět sakuřin výraz hi další plosím

Tak sem tady!

(Rei, 25. 3. 2009 17:10)

super, jak jinak. A už se moc, jako všichni, těším na pokráčko. XD

...

(Arlen, 25. 3. 2009 16:46)

dík za upozornění :-), hezká kapitolka, taková oddechová a roztomilá. Jsem zvědavá, jak se dali dohromady a kdo je ta Saya vůbec zač...
Jo a nechci být hnidopich, ale jedno mi tam nesedí - hruď na hruď, klín na klín a srdce na srdce - hruď na hruď, jo, klín na klín taky, ale srdce na srdce přece nejde... Pardon O:-)

úžasné:)

(terkic, 25. 3. 2009 16:21)

až dneska se mi konečně ulevilo, když sem tu viděla další kapitolku:) jsem zvědavá, jak se dali dohromady a co bude celkově dál:)

kawaiii=)!!!

(Majka, 25. 3. 2009 14:18)

Při tomhle mě napadá jedna úža hláška z Ouran High School Host Club a to: Good, Good, very gooodXDD. Tess-chan, ani nefíš, jak moc tě chápu. I Já sama mám teď jaksi...eheeem...zastávkové obdobíXDD. Ale za to čekání to stálo. Rychle pokráčko=)!!!

= )

(Neli, 25. 3. 2009 13:13)

Páni, Sakuru to ještě nepřešlo? Už se těšim na její výraz, až se dozví, že sou oni dva spolu! A sem zvědavá na to, co nám poodhalíš o jejich cestách atd.!