Návrat - 6.kapitola
6. Kapitola
Naruto rozepnul zip, na černé bundě, pod kterou se objevilo triko stejné barvy. I to Naruto nakonec přetáhl přes hlavu.
Zůstal stát před chlapcem s odhalenou horní polovinou těla. Najednou ticho překryl zvedající se šum mnoha hrdel a šokované výkřiky pochopení.
Tam kde každý čekal hladkou pokožku, maximálně pár jizev, se táhla zjizvená, zdrsnělá kůže. Ať se jednalo o záda, hrudník, či břicho, všude se nacházejí jizvy a popálená kůže. Okamžitě bylo každému jasné, že toto tělo bylo podrobeno velice dlouhému a krutému mučení.
Jakmile to Aki uviděl, doslova se, zhroutil. K překvapení všech přítomných složil hlavu do dlaní, ramena se mu roztřásla potlačovaným pláčem. Klesl na kolena. Naruto ho chvíli pozoroval, vypadalo to jako by hodnotil jeho reakce.
,,Pochopil si to, že ano, Aki?“ Ten mlčky kývl, ani nezvedl hlavu.
,,Věděl sem jsem, že to pochopíš. Myslím, že je načase vysvětlit ti pár věcí.“ Blonďák si dřepl před plačícího chlapce a položil mu ruku na rameno.
,,Aki poslouchej.“ Naruto počkal, až se chlapec trochu sebere a podívá se mu do očí. V těch jeho bylo tolik bolesti a hanby až se Narutovy sevřelo srdce.
,,J..Já…“
,,Ne mlč a poslouchej mě. Přerušil ho rázně Naruto.
,,Jen poslouchej. Tvého bratra jsem měl rád. Byl to můj velmi dobrý přítel. Bohužel podlehl něčemu, čemu neměl. Je to velmi zákeřná nemoc.“ Na nechápavý pohled roztřeseného chlapce pouze kývl jako na souhlas a pokračoval.
,,Ta nemoc se jmenuje Moc. A Ranmaru jí podlehl úplně a bezezbytku. Tahle choroba ochromí normální, logické myšlení a donutí člověka dělat věci, které by v normálním stavu nikdy neudělal. Ten Ranmaru, kterého jsme oba znali a milovali, zemřel mnohem dřív. Věděl si to, že ano Aki?“ Chlapec zahanbeně sklonil hlavu a nepatrně přikývl.
,,Chápu tě.“ Hlava se bleskově zvedla a na Naruta překvapeně hleděli dvě zelené, zmatené oči. Bylo vidět, že chlapec teď věnuje muži před sebou plnou pozornost.
,,Jak sem řekl, já tě chápu Aki. Miloval si bratra natolik, že sis nedokázal představit, jak by mohl něco takového udělat. Nehledě na to, aby sis to připustil. Ale ten Ranmaru co zemřel, už byl někdo jiný. To, že sis to teď dokázal připustit, je dobře. Něco ti řeknu. To co Ranmaru udělal, mě bolelo skoro stejně jako tebe. Měl jsem ho rád jako bratra. Bohužel pro nás, nedokázal odolat té chorobě, o které jsem mluvil před chvilkou.
To že jsme to oba přijali, byť každý v jinou dobu nás oba posílilo. Pravda, lež, bolest i smutek, to jsou věci, které patří k životu. Bolí a jsou nepříjemné. Ale když je přijmeš a pochopíš, posílí tě. Proto jsou důležité, stejně jako štěstí, radost atd. Nauč se je přijímat a pochopit.“ Naruto se díval mladíkovi do očí, nyní zářících radostí, úlevou a vděkem.
,,A ještě něco, Aki. To jak si říkal, že nikoho jiného nemáš. To není pravda.“ Překvapenému, šokovanému pohledu Akiho se jenom pousmál a pokračoval.
,,Podívej se kolem sebe. Vidíš, kolik lidí s tebou přišlo? To že nemáš rodinu, neznamená, že jsi sám. Ani já neměl rodinu a byl sem v životě opravdu sám. Pak sem pochopil, co to opravdu znamená, konečně sem měl někoho, kdo mě potřeboval a byl se mnou, když jsem je potřeboval já. Nebyl sem už sám. Ani ty nemusíš. Máš spousty přátel a ty ti přišli na pomoc ve chvíli, kdy to bylo potřeba. Nejsi sám.“
Naruto se pomalu narovnal a pomohl Akimu vstát.
,,Vrať se domů Aki. Pomáhej svým přátelům. Najdi si ženu a žij spokojeným životem. To by určitě chtěl ten starý Ranmaru, kterého jsme oba znali a milovali.“
Pak se Naruto sklonil k chlapci před sebou a něco mu zašeptal do ucha. Mladík se usmál, kývl a objal blonďáka. Ten k sobě Akiho přitiskl, chvíli ho držel v objetí a vnímal jak se úleva a pocit radosti a pochopení rozlévají mladíkovým tělem. Za několik okamžiků uvolnil objetí, podíval se mu do očí, usmál se a kývl hlavou k lidem, kteří s Akim přišli. Chlapec oplatil úsměv, načež se rozeběhl k lidem ze své vesnice. Všichni se pomalu vydali domů. Panoval mezi nimi dobrá nálada. Byli rádi, že se to vyřešilo takto. Nechtěli bojovat, ale Aki, byl jeden z nich. Báli se toho muže, za kterým mladík šel pro pomstu. Slyšeli o něm mnoho věcí, byl to nebezpečný nepřítel. Povídali si mezi sebou, spokojení že se vrací všichni v pořádku domů. Aki kráčel mezi nimi, po mnoha letech se zdviženou hlavou a úsměvem na rtech. Každý byl tomu rád, měli ho moc rádi. Těšilo je vidět jeho úsměv, navrácenou hrdost a čest. Vděčili za to blonďatému ninjovi s ohromným srdcem.
Naruto stál na stejném místě, kde se rozloučil s Akim. Stál a díval se za davem vesničanů ochotných bojovat za chlapce bez rodiny. Ne, ne bez rodiny, bez příbuzných. Na jeho rtech hrál jemný úsměv. Byl rád, že to takhle dopadlo. Myslí mu proběhlo několik vzpomínek na chlapcova bratra. Všechno co řekl, byla pravda. Měl ho moc rád. Doufal, že alespoň Akimu dokázal pomoct, když Ranmara se mu zachránit nepodařilo.
Pomalu se otočil a kráčel k Sasukemu, stojícímu kousek před davem lidí z Konohy. Postavil se vedle něho a ještě naposledy se podíval za kouskem své minulosti. Chlapec právě stál uprostřed cesty a mával.
Oba dva muži se naráz lehce pousmáli a zvedli ruce v odpověď na rozloučení.
,,Něčím mi tě připomínal.“
,,Proboha čím, Naruto?“
,,Ha. Tím svým odhodláním. To si ho nepoznal?“
,,Ano, myslím, že ano. Bylo to trochu divné vidět to z tohohle pohledu. Ale řekl bych, že jsme oba měli štěstí.“
,,Na co prosím tě?“ To už se Naruto otočil na Sasukeho, očividně zaujatý tím co říká.
,,No, oba dva si nás z toho dostal ty, ne?!“
,,Hm, to máš asi pravdu, ale ty si mě nechtěl zabít, alespoň myslím.“ Rozesmál se Naruto.
,,Taky fakt.“
,,Dostal sem z toho hlad. Být ten rozumnější a moudřejší je celkem vyčerpávající. Co takhle skočit na rámen?“
,,Klidně, ale nejdřív na sebe něco navlíkni, děsil by si stařenky a děti.“
,,Sasuke!“ to zařvala Sakura. Bylo vidět, že je pěkně naštvaná. Očividně jí otřáslo to, jak vypadá narutovo tělo. Uměla si představit, díky svým lékařským schopnostem, čím musel projít. Ale takhle se do něho navážet. I když byl Sasuke její modla, tohle bylo moc i na ní. Chtěla ještě něco dodat, jenže jí přerušil hlasitý smích. Rychle se rozhlédla, kdo je tak troufalí a směje se jejímu kamarádovy. Jaké bylo její překvapení, když zpozorovala smějícího se Naruta.
,,No jasně. Přeci ti nebudu dělat ostudu. Takovýmu krasavci.“ Smál se naplno.
,,Ten dodatek nebyl nutnej. A pojď, jinak platíš.“
,,Ty mě zveš?“ Rozesmál se blonďák ještě víc.
,,Nech toho, nebo si to rozmyslím.“
,,Suchare.“ Ozvalo se zpod látky trika, ze kterého se vzápětí vynořila rozčepýřená blond koruna hlavy a hned na to vykoukli rozesmáté nebesky modré oči.
,,Tak jdeš?“ zeptal se černovlasého muže, který stál a očividně nad něčím přemýšlel.
Hned jak zašli za roh a zmizeli upřeným pohledům, zatáhl Sasuke svého přítele do nejbližší tmavé uličky a přirazil ho na zeď, až to zadunělo.
,,Už to nikdy nedělej, jasný!“
,,Já vím Sasuke, ale tohle sem musel udělat a ty to víš.“
,,Měl sem hroznej strach. Ne, že bych nevěděl, že si schopný se o sebe postarat sám, ale prostě sem měl strach.“
,,Nechtěl jsem, aby ses bál. Toho kluka sem, ale takhle nechat nemohl. To víš stejně dobře jako já. Měl jsem Ranmara opravdu rád. Dlužil jsem mu to.“ Dodal přemýšlivě.
,,Panebože Naruto, on tě předhodil těm bestiím, co ti tohle,“ ukázal na jeho látkou zahalený hrudník ,,udělali. Nedlužíš mu vůbec nic.“
,,Takhle se na to díváš, Sasuke? A co tenkrát s tebou? I tvůj odchod mi ublížil, a hodně. Přesto jsem tě nenechal odejít natrvalo. A podívej, jak to nakonec dopadlo.“ Na tenhle argument neměl Sasuke žádnou odpověď. Jen zavřel oči a opřel se čelem i tělem o Naruta.
,,Já vím. Ale to triko sis svlíkat nemusel.“
,,Musel, jinak by to nepochopil.“
,,Fajn, fajn. Jenže já byl ten, kdo musel nějak reagovat na zvědavé otázky všech ostatních. Nevěděl jsem, co jim mám říct.“
,,Hm.“ Naruto k sobě Sasukeho přitáhl blíž, aby cítil tlukot jeho srdce.
,,A co si jim nakonec řekl?“
,,Že sis toho vytrpěl dost. Až jim to budeš chtít říct tak to uděláš sám. Já se o tom bez tebe bavit nebudu a ani nechci. Ať tě nechaj, že jim to určitě jednou řekneš sám.“
,,Děkuju. Dobře si jim to řekl. Věděl sem, že se v tomhle na tebe můžu spolehnout. Stejně jako ve všem ostatním. Víš Sasuke moc rád bych takhle tady zůstal…“
,,Ale máš fakt hlad.“ Skočil mu do řeči mladík, jehož černé oči zářili potlačovaným smíchem, úlevou a láskou.
Komentáře
Přehled komentářů
to bolo tak dojímavé ako to vysvetloval tomu chlapcovi T_T,ale bolo to úplne super a som zvedavý kto Naruta mučil :-D
:)))))
(Tracy, 8. 4. 2009 0:48)jůůů moc pěkný rychle další pokračko už se nemůžu dočkat další kapitolky moc se mi to líbí
^_^
(Sax, 6. 4. 2009 20:03)Jop... zase bych mohla napsat nějaký komentík... taky se mi líbí, když není jen Sasuke ten dokonalý... ale když sundal Naruto to tryčko... O.o to jsou zvraty, super... už se těším na další... ^_^
Sem tu!!
(Rei, 6. 4. 2009 17:14)heh... napsat že chcu pokráčko je asi zbytečný... A Arlen má pravdu, nepamatuju si povídku, kde by byl Naruto ten moudřejší! To chce pochvalu za originalitu
wow
(Arlen, 6. 4. 2009 13:44)Prostě super povídka, mě se úplně líbí ty převrácený charaktery... Jakože Naruto je ten moudřejší, ještě jsem takovou povídku nečetla, super, super!
nadpis
(Mono, 5. 4. 2009 21:57)To se mi líbí. Chudák Naruto, tolik si toho vytrpěl. A Tsunade z něj málem měla infarkt. Už se těším na pokráčko.
nadpis
(Mono, 5. 4. 2009 21:57)To se mi líbí. Chudák Naruto, tolik si toho vytrpěl. A Tsunade z něj málem měla infarkt. Už se těším na pokráčko.
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 4. 4. 2009 21:41)
Bože, to je tak nepopsatelně vyjímečně napsáno. Opravdu je to povídka, jež stojí za to, abych si ji přečetla.
Je to taková čtivá velmi příjemná oddechová povídka i s "myšlenkou".
=0)
(Teressa, 4. 4. 2009 19:55)KRAAASA!!! nadherny diel =)...vlastne tak ako vsetky ostatne =) rychlo prosim dalsi diel =)
KawaiiiXD
(Majka, 4. 4. 2009 14:03)Jedním slovem kawaiiiXDD. A ano už chápu, co si psala tam nahoře. Jenom nefim, jestli tak dlouho vydržimXDD. Rychle pokráčko=)!!!
Kyaaaa
(ElfMaya, 4. 4. 2009 11:05)Honem honem další část. Tohle je další povídka na který začínám být závislá. XD
T_T
(Gaara z púšte, 2. 6. 2009 12:16)