Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Návrat - 8.kapitola

20. 4. 2009

8.    Kapitola

 

 

 

,,Myslím, že je načase. Nemůžu to déle odkládat.“

,,Dobře.“

U Tsunade v kanceláři stále ještě byli přítomni všichni co tam byli ráno a rozebírali nově potvrzený vztah. Taky tajemství kolem nich bylo celkem hodně, i když už jich pomalu ubývalo. Do této atmosféry vešel Sasuke v těsném závěsu za Narutem.

Oba dva se na chvíli zarazili na prahu, překvapeni náhlím tichem v místnosti v okamžiku kdy tam vešli.

,,Aha. Takže Gaara se rozhodl zachránit se.“ Pousmál se Naruto.

,,Jo tak nějak. Proč jste nám to neřekli, Naruto?“

,,My to, ale netajili Tsunade – sama. Jenom to nevykřikujeme do světa. Je to totiž naše věc.“ Odsekl místo tázaného jeho partner.

,,Já vím Sasuke, ale…“

,,Tak dost. To teď opravdu není to nejdůležitější.“ Přerušil je rázně Naruto. S významným pohledem na Sasukeho. Ten trochu zahanbeně sklonil hlavu a zašeptal něco v odpověď. Blonďák se jenom pousmál a položil mu ruku na rameno, pak svůj pohled stočil zpět na Pátou.

,,Vzpomínáš, jak si po mě chtěla vysvětlení?“

,,Jo a taky vím, že jsem ho ještě nedostala. To co jste mi řekli, se za vysvětlení opravdu pokládat nedá.“

,,Myslím, že je čas na to ti ho dát. …Ne zůstaňte tu. Nemusíte odcházet. Týká se to jistým způsobem i vás.“ Dodal Naruto, když si všiml, jak se ostatní v místnosti chystají k odchodu. Tak si zase všichni sedli nebo stoupli, očekávaje co se teď bude dít. Naruto pustil Sasukeho a přešel k oknu. Díval se ven na vesnici, kde vyrostl, kde trpěl, ale kde zároveň prožil jedeny z nejkrásnějších chvil svého života.

,,Začalo to o dost dřív. Tenkrát když jsme odešli….“ Začal Naruto vyprávět věci, které by nejraději vymazal z paměti.

,,Vůbec jsme nevěděli, co máme dělat, kam máme jít. Tak jsme se prostě vydali za nosem… Nakonec jsme se dostali až Do Suny. Gaara nás přivítal s otevřenou náručí. Tak jsme tam několik dní zůstali. Nakoupili zásoby, a pořádně se připravili na delší cestu. Po tom co jsme se s Gaarou domluvili, že nás bude informovat o tom co se kde děje, jsme se vydali na cestu. Prostě jsme jenom šli. Neměli jsme žádný cíl, žádnou metu kam chceme dojít.

Jednoho dne jsme potkali partu mladíků, zrovna byli na cestě na nějaký trh, prodat keramiku, a další věci. Tak jsme se k nim se Sasukem přidali. Všichni byli asi tak stejně staří, mohlo jim být tak kolem sedmnácti. Ale jeden z nich se zdál být starší. Byl to takový vůdce skupiny. Jmenoval se Ranmaru. Hned jsme si padli do noty. Příjemně se s ním povídalo, hodně nám vyprávěl o svém mladším bratrovy. Nějak se stalo, že nakonec cestoval s námi. Potkávali jsme hodně zajímavých lidí. Po několika měsících jsme se dostali do vodopádové země. Tam se najednou všechno změnilo. Rozhodli jsme se tam nějakou dobu zůstat v jedné malé vesničce. Ranmaru se najednou začal chovat divně. Začal se nás stranit. V noci mizel neznámo kam. Nejdřív jsem si myslel, že si našel holku. Jak jsme se měli dozvědět později, nebylo to tak. Cítil jsem se tam moc dobře. Rád jsem chodil po okolí a Sasuke, protože neměl nic jiného na práci, chodil se mnou.

Jedno odpoledne jsme opět byli venku. Najednou jsme zaslechli křik a zvuky boje. Ten výkřik pocházel od ženy. Moc si toho nepamatuju, hodně mi to splývá s tím co se dělo potom. Asi sem dostal ránu do hlavy. Vzpomínám si jenom na to jak mi Sasuke říká, ať počkám a pak jsem byl uprostřed boje, který sem v té době neměl šanci vyhrát. Slyšel jsem jak i Sasuke bojuje, ale brzy bylo zřejmé, že nemáme šanci vyhrát. Asi po hodině nás porazili a zajali. I s tou dívkou, která jak jsem se později dozvěděl, byla zrovna na útěku. Dotáhli nás někam do nějaké budovy a zavřeli do tmavé místnosti ve sklepě. Vůbec jsme nevěděli, kde se nacházíme a co se to děje.“ Naruto se prudce nadechl a sklonil hlavu. Všichni mlčeli, tušili, že to pro ně a hlavně pro Naruta není lehké. Sasuke se už, už chystal vstát z křesla, kam si sedl, když jeho druh začal mluvit, a jít za Narutem. Ten jenom zvedl ruku a zavrtěl hlavou. Tak si zase sedl, ale nespouštěl z něj upřený pohled. Po chvilce se dal Naruto zase do řeči.

,,Po několika dnech, kdy jsme byli zavření v tý hnusný kobce v absolutní nevědomosti, za námi přišel nějaký muž. Byli jsme absolutně zesláblí, protože nám nedávali skoro žádné jídlo a vody jenom trochu. Nevzmohli bychom se v té době vůbec na nic. Ani Kjuubi by nemohl nic dělat, byl jsem úplně mimo. Po několika dalších dnech začalo opravdové peklo na zemi, nebo jsem si to v té době myslel. Konečně jsme zjistili, kde to jsme a hlavně proč. Přišli si pro nás a odvedli do nějaké místnosti plné podivných přístrojů a nástrojů. Vůbec jsme netušili na co to je. Bohužel velmi brzy jsme to měli zjistit. Na ty dny co následovali, si dodneška moc nevzpomínám. Jediné na co si pamatuju, byla neuvěřitelná bolest a posměšný hlas, který mi něco říkal do ucha. A Samozřejmě výkřiky bolesti, po několika hodinách jsem už ani nerozlišoval, komu patří. Jestli byli moje, Sasukeho nebo té dívky, Sayi.

Vždycky, nás nechali asi na dva dny odpočinout a nabrat trochu sil abychom jim tam neomdleli a byli schopni vnímat bolest v plné síle. Takhle to šlo asi tři čtyři týdny. Už jsme se trochu vzpamatovali, dostávali jsme jídlo a víc vody. Po týdnech plných plánování jsme se pokusili o útěk. Bylo by se nám to povedlo, ale něco se zvrtlo, až později sem zjistil, že v tom měl prsty Ranmaru. Stejně jako v tom, že jsme se tam dostali. Všechno, dokonce i ten útěk, bylo naplánováno. Já, Sasuke a dokonce i Saya jsme byli jenom loutky.“

Naruto stále hledíc z okna se zhluboka, roztřeseně nadechl. Bylo pro něho velmi těžké pokračovat dál. Nerad na tu dobu vzpomínal, nejraději by to všechno vymazal z paměti.

Sasuke se bezeslova zvedl a zamířil ke svému milenci. V tuhle chvíli chtěl, aby Naruto věděl, že je u něho, že už je to pryč. Ani on sám moc dobře nevěděl co se tam vlastně dělo, všechno si poskládal z Narutových výkřiků, když se probouzel z nočních můr, politý ledovým potem a s hrůzou v blankytně modrých očích.

,,Pochopil jsem, že se nám to nemůže podařit všem. A tak jsem se rozhodl je zdržet. Sasukemu a Saye jsem řekl, že se sejdeme venku. Ať tam na mě někde počkají, najdu si je sám.

Nakonec mě chytli po několika minutách, kdy jsem pobíhal po celém komplexu. Vlastně ani nevím, kam jsem tenkrát běžel, jenom jsem mířil dál od Sasukeho a té dívky. Těm se naštěstí podařilo utéct.“ Chtěl pokračovat, ale byl přerušen.

,,Ta jsi to udělal schválně?“ zařval na něj Sasuke.

,,Ano.“

,,Sakra Naruto….“

,,Nech toho Sasuke, bylo mi jasné, že ty ani ona toho víc nevydržíte a já měl Kjubiho. Měl jsem větší šanci to vydržet než vy oba dohromady. A ty to víš. Tak přestaň vyšilovat.“ Utnul ho rázně Naruto.

,,Ale….“

Jediný pohled blankytně modrých očí ho spolehlivě umlčel. Věděl, že mu potom dá Naruto šanci si to s ním vyříkat, ale teď, pravděpodobně, chce mít vysvětlování z krku.

,,Když mě chytli tak mě v podstatě obklíčili a nahnali do slepé chodby. Pak si jenom pamatuju chlápka s tyčí nabitou elektřinou. Po tom co jsem se probral, jsem zjistil, že jsem zase v té laboratoři, přivázaný na nějakém stole. Dál si nic moc nepamatuju. Úplně jsem ztratil pojem o čase. Nevěděl jsem, jestli je den nebo noc, nebo jak dlouho už tam jsem. Jediné co jsem byl schopen vnímat, byli obrovské nápory bolesti. Byl jsem úplně mimo. Registroval jsem nic kromě té bolesti, která projížděla mým tělem a tak si mě přestali všímat, v tom smyslu, že přede mnou mluvili o všem. Nepředpokládali, že bych se od nich dostal jinak než mrtví. Nevěděl jsem, jak jsem tam byl dlouho. Hodně mi to splívá. Všechno ostatní vám bude muset říct Sasuke.“ Podíval se na zmíněného muže. Ten se zdál být trochu mimo. Po chvíli tich se konečně rozmluvil.

,,Když jsme se se Sayou dostali ven, schovali jsme se tak, aby nás nemohli najít, bylo nám jasné, že nás budou pronásledovat a hledat. Zůstali jsme v tom úkrytu několik dní. Za tu dobu jsme čekali na Naruta, když se ale neukázal, vydali jsme se ho hledat. Nikde nebyl. To mi konečně začalo docházet, že se mu to nepovedlo dostat se ven. Byl jsem na tom, ale dost špatně. Věděl jsem, že by se mi stejně nepodařilo dostat Naruta ven. Ne v tom stavu v jakém jsem byl. Po několika dnech jsme došli do jedné vesnice. Moc si to nevybavuju, mám to jako pod mlhou. Byli jsme oba dehydrovaní, podvyživení a měli jsme různá zranění. Zhroutil jsem se před branou vesnice.

Probral jsem se v tamní nemocnici. Dozvěděl jsem se že, jsem byl v bezvědomí asi tři týdny. Po probrání jsem byl tak slabí, že jsem zase okamžitě usnul. Když jsem se další den probral, stál u mé postele Gaara. Prý nás hledal, ale nemohl nás najít.  Až zaslechl nějaké řeči o zraněném černovlasém muži. Napadlo ho, že bych to mohl být já. Ve zkratce jsem mu vylíčil co se stalo, ale byl jsem tak vyčerpaný jenom z toho, že jsem mluvil až sem se propadl do spánku. Asi až po měsíci jsem konečně nabral sílu, stejnou jako před tím. Celou dobu se moje myšlenky upínali k Narutovy. Doufal jsem, že je v pořádku. Gaara za mnou chodil a podával mi informace o tom jak pokračuje pátrání po Narutovy.

Jakmile jsem se konečně vzpamatoval, začal jsem po Narutovi pátrat i já sám. Vyptával jsem se, hledal. Zjistil jsem, že nejsem první ani poslední kdo se ptá na blonďatého muže. Vydal jsem se tedy zpátky hledat Naruta a ho dostat ven. Jenže tam, kde jsme před tím byli, nikdo nebyl.“ Tady se černovlasý muž zarazil, ztichl a jen se díval ven z okna.

,, Naruta a ty lidi,“pokračoval po několika tichých minutách zastřeným hlasem.

,,Se nám podařilo najít až po šesti měsících.“přerušilo ho zděšené zalapání po dechu a šokovaný šepot.Bez ohledu na to, pokračoval dál jako by to už chtěl mít za sebou.

,,Nakonec po dlouhém plánování a hádkách se nám ho podařilo dostat ven. Když jsem ho uviděl v té kobce, doslova jsem se zděsil. Byl v hrozném stavu….“ Na Sasukem bylo vidět, že se mu nemluví moc lehce. Hlas byl přerývaví, tichý a namáhavě dýchal.

,,Sasuke….“

,,Ne musím to říct, musíte to slyšet všechno.“ Skočil do řeči Sakuře.

,,Měl skoro oholenou hlavu, pořezané ruce, břicho, záda, na nich bylo vidět stopy po bičování a po pálení žhavým železem.  Neměl na sobě žádné oblečení. Byl, vychrlí z nedostatku potravy. Ruce a nohy rozedřené od provazu až do masa, rány mu mokvali. Šrámy měl i na krku, kde byly vidět stopy po provaze. Přes oči měl šátek aby nic neviděl.“

Poslední slovo za Sasukeho vypadne skrz pevně sevřená ústa. Celý se třásl a zpod zavřených víček unikaly slzy. Každý v místnosti se zdál, jakoby ztracený v čase. Někdo měl zavřené oči a pevně stisknutá ústa jako by potlačoval slzy a chuť zvracet. Sakura s Hinatou seděli v křeslech, ruce před ústy a z očí jim kanuly hory slz. Dokonce i Jiraya a Kakashi, kterými normálně nic neotřáslo, se tvářili celkem vykolejeně. V místnosti bylo ticho, nikdo nebyl schopný promluvit.

Naruto se plně soustředil na Sasukeho. Přešel k němu, opatrně si ho přitáhl do náruče a pevně objal. Cítil na sobě šokované pohledy všech v místnosti. On se, ale soustředil na muže, kterého svíral ve svých rukách. Naklonil se k němu a začal mu do ucha šeptat tichá uklidňující slůvka. Hladil ho o zádech, tiskl ho k sobě, nechával ho pocítit svou přítomnost. Za nějakou dobu se zdálo, že se Sasuke trochu uklidnil. Roztřeseně se nadechl, objal Naruta kolem pasu a přitiskl se k němu blíž. Okamžitě si všichni uvědomili, že to co řekl Gaara je pravda. Bylo vidět, jak moc se mají oba dva rádi, jak moc jim na tom druhém záleží. Každý se oddával svým myšlenkám, ale při tom nespouštěl pohled z mužů v objetí, kteří stáli před oknem tsunadiny kanceláře.

Naruto se šeptem na něco ptal černovlasého muže ve svém náručí. Ten lehce přikývl. Blonďák uvolnil objetí a usmál se na Sasukeho. Podíval se na všechny v místnosti, uviděl šok, překvapení, soucit, strach, ale i vztek a touhu po pomstě těm co mu to udělali. To ho celkem pobavilo. Podíval se na každého z nich a rozhodl se dokončit vysvětlování.

,,Odnesli mě od tamtud. Musím říct, že si toho moc nepamatuju. Vím, že mi bylo celkem divné, že necítím žádnou bolest. Po několika týdnech, jak mi bylo řečeno, jsem se konečně probral.“ S lehkým úsměvem pokračoval.

,,První koho sem viděl, byl Sasuke. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to jenom zdá, že mám halucinace. Nebylo by to poprvé. Prali do mě i nějaký jedy, po kterých jsem měl halucinace. Pak mě napadlo, že Sasukeho znovu chytli, ale nakonec jsem pochopil, jak se věci mají. Chtělo se mi brečet. Posledních několik dní v tom pekle jsem si totiž přál, aby to skončilo, jakkoli. Napadlo mě hodně variant konce, ale tahle mezi nimi nebyla.

Byl jsem tak strašně vyčerpaný, že všech těch pocitů a zranní, že jsem zase hned usnul. Byl jsem úplně mimo, ještě asi týden. Skoro jsem se nemohl hýbat, kvůli zraněním, ani Kjuubi, totiž nestíhal všechny ty zranění ošetřovat. Většinu času jenom prospal. Trvalo dalších několik týdnů, než jsem byl jak takž v pořádku.“ Tím Naruto skončil.

Tsunade, Jiraya i Kakashi měli celkem dost otázek, bylo to na nich vidět i na všech ostatních byla vidět touha po dalších odpovědích. Ale některým bylo hloupé se ptát potom, co slyšeli a ostatní nevěděli, jestli jim odpoví. Tak byli všichni ticho.

,Proč jsi nám řekl zrovna tohle, zdálo se mi, že Gaara měl na mysli něco jiného.“ Nakonec ticho prolomila opět Pátá. Věděla, že jim Naruto se Sasukem neřekli všechno, ale asi jim řekli to nejdůležitější.

,,Ono to s tím totiž souvisí Tsunade – sama.“ Ozval se konečně Sasuke, zase mluvil chladným, kontrolovaným tónem. Po roztřeseném, přerývavém hlasu nebylo ani památky, očividně se opět ovládal.

,,To je pravda. Nemučili mě jen tak pro zábavu, i když tu si při tom asi taky užili, alespoň podle mě.“

,,O co teda šlo? Neprotahuj to zbytečně, Naruto.“

,,Jasně, jasně. Šlo jim o to jak pomocí bolesti, přimět lidi, aby dělali to, co oni chtějí. V podstatě se pomocí bolesti pokoušeli ovládnout lidi. No a já byl jejich pokusný králík.“

Naruto to říkal tak nezaujatě, jako by vykládal o nedělním pikniku a přáteli a ne o měsících šíleného bolestivého mučení.

,,A, ten kdo to tam vedl je někdo, koho všichni velmi dobře známe….“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ja te miluju

(Haku, 12. 10. 2009 1:32)

Prosim,prosim,prosim dalsiu-rychlo,rychlo,rychlo,lebo dostanem zachvat od zvedavosti a nedockavosti.To je tak nadherny pribeh,zboznujem SasuNaru a tato bola tak tak tak woooooooooooooooooooooooooooow,pis,pis,pis. :D :D :D :D :D :D :D

No ták xD Dááál xD

(Michiyo, 10. 9. 2009 21:46)

Páni, takhle nás napínat xD To je tak krutý xD

...

(Mono-chan, 13. 7. 2009 21:39)

další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další další

-----

(Aoirono no tatsu, 21. 6. 2009 14:37)

honem, honem...taky mám plno věcí, který nechápu, nezbývá mi než jen doufat, že se v další kapitole vyjasní. je to naprosto úžasná povídka :)

O_o

(Gaara z púšte, 2. 6. 2009 12:56)

heeeej tak to bolo dost drsné pre Naruta,ale stále nechápem akú úlohu tam bude hrat Gaara? Pokračovanie musíííííí byt,prosíííím Tess,rýýýýýchlo lebo ma šlahne,som zvedavý čo bude dalej :(

OMJ!!!!

(Iruka sensei, 13. 5. 2009 22:20)

Si děláš srandu???
Takhle to useknout?!!
Honem pokračko, nebo umřu!!!!

Bože!

(ajajaj, 10. 5. 2009 20:29)

Tak u tohohle se mi draly slzy do očí! Jakej bastard to mohl Narutovi udělat! Grrrrrrr já ho zabiju!!!

Jééé

(Klapča, 24. 4. 2009 16:43)

Upe goood CHudinka Naru a Sasu ;( * do očí se jí vhrnuli slzi nad jejich osudem.* Ale doufám že to nevedl Itach, Dei ani... Um... Kdo ještě z Akatsuky? *neví* Táááák.... Ani Sasori-dana!

:-)

(delfín, 22. 4. 2009 20:56)

konečně se to vysvětlilo po tom všem napínání, ale ten konec takhle useknout to je zase za trest... jinak nádherná povídka tak honem dál :-)

XDD

(Majka ==> www.mayukinyff.estranky.cz, 22. 4. 2009 20:27)

Kawaaii kapitolka, chudáček Naru...kdo??? Kdo byl vůdce toho všeho, kdo???XDDD Prostě kawaiiiXDD. Rychle pokráčko=)!!!

PS: Nechceš spřátelit??? Pokud jo, napiš, co chceš na diplomek, já bych chtěla SasuNaru. ArigatooXD.

..............

(Teressa, 22. 4. 2009 13:45)

.........nemam slov......chudacik naruto.....krasna kapitola aj ked dost drasticka....uz sa ale neviem dockat pokracovania =) rychlo prosim =)

^_^

(Sax, 22. 4. 2009 8:36)

Ty jo... Chudák Naruto... A pak že já je trápím... ^_^ moc pěkná kapitolka, už se těším na další...

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 22. 4. 2009 7:32)

Tak... polovičku vysvětlení máme za sebou... těším se na další díl.

Výborná kapitola.

jezis

(arya, 21. 4. 2009 22:13)

boze chudak co si musel zazit snad mu to saske vynahradil at uz to dopovi a nejakej krasnej konecc

...............

(akyra, 21. 4. 2009 14:41)

heeeeeeeeeeeeeeeej jakto že to skončilo okamžitě pokračování!! takové šoky mě nedělej!ale krásné^.~

woooooow:)

(terkic, 20. 4. 2009 20:30)

páni já nemám slov, to bylo skvělé, a že to bylo delší tak to bylo ještě lepší, bylo to fakt úžasný, já já já padám *omdlela*, moc se mi to líbilo, honem další:)

???

(Ten_Ten, 20. 4. 2009 20:28)

Bože ty máš tak skvělej dar. Někdy mám chuť toho, kdo tento dar daruje, uškrtit holýma rukama. Skončit to v tom nejlepším se totiž opravdu nepovede každému.
Už mlčim, protože to je vážně skvělá povídka.

...

(Mono, 20. 4. 2009 20:17)

Komu by vadila dlouhá kapitola??? Super. Naruto to chudák musel mít dost těžký.
Zajímalo by mě, kdo to je a co chtěj Narutovi udělat.