Návrat - 9.kapitola
9. Kapitola
„A ten kdo to tam vedl je někdo, koho všichni velmi dobře známe…“
Jenže než to stihl Naruto doříct byl nečekaně přerušen. Uprostřed místnosti se objevil, už podruhé toho dne, sloupec rozvířeného písku. Z něho vystoupil písečný Kazekage. Nikdo to nečekával. Všichni si mysleli, že se tady už neukáže, alespoň ne dneska anebo v nejbližší době.
Naruto pozoroval Gaaru jak se opatrně rozhlíží, jako by čekal útok, když ale zjistil, že Naruto i se Sasukem se nacházejí na druhé straně místnosti a nechystají se ho zabít za to, že prozradil to, co neměl, klidně vstoupil do místnosti. Opět byl chladným tichým Kazekagem. Pohledem přelétl všechny v kanceláři. Zpozoroval jak Sasuke stojí blízko u Naruta, oči má ještě trochu zarudlé a že Naruto má na pravém rameni vlhkou skvrnu. Všiml si taky, že Sakura sedí na zemi a vedle ní sedí Hinata s Kakashim a podpírají ji. Všichni měli ve tváři vepsaný šok, znechucení a lítost. Okamžitě mu došlo, kterým směrem se ubíral rozhovor, než přišel. Pohledem opět vyhledal Naruta. Dívali se na sebe a zkoumali se jako by oba na něco čekali. Ticho nakonec přerušila Pátá.
„Kazekage, co vy tu? Myslela jsem si, že se tu v dohledné době neukážete.“
„Omlouvám se Tsunade-sama, že jsem sem už podruhé dneska takhle vpadl, ale uvědomil jsem si, že jsem zapomněl promluvit s Narutem a Sasukem v jisté záležitosti.“
„Má to něco společného s narutovým mučením a tím člověkem co to má na svědomí?“
„Ano“ a k tsunadinu vzteku nic dalšího nedodal.
Naruto během jejich krátkého dialogu přešel k jednomu z křesel kousek od tsunadiny stolu a pohodlně se v něm rozvalil. Očima přejížděl po všech v místnosti a hodnotil vzniklou situaci. Vůbec si nevšiml Sasukeho upřeného pohledu, který ho doprovázel na každém kroku. Vypadalo to, jakoby si černovlasý muž hlídal, aby mu Naruto zase někam nezmizel. Přes chladnou masku, opět nasazenou na obličeji, bylo vidět jak s ním vzpomínky na nalezení zmučeného Naruta zamávali.
Po tolika letech s blonďákem se zdála být jeho maska chladného prince trochu nalomená. Ještě stále bylo vidět, že před několika minutami se nacházel v narutově náručí. Jeho jindy perfektně vyžehlené a padnoucí oblečení bylo na některých místech pomačkané jak ho Naruto držel v objetí a tiskl k sobě, aby mohl Sasuke cítit jeho tlukoucí srdce a vědět, že je s ním. Ještě pořád ho trochu pálil oči od toho, jak se neovládl a potupně se před všemi složil. Dokázal se udržet a nevzlykat nahlas, ale stejně mu několik slz uteklo zpod pevně semknutých víček.
Stejně jako Sasuke i ostatní sledovali narutův přesun do pohodlného křesla. Hlavou se jim při tom honila hrozná spousta otázek jako třeba: „Jak to mohl přežít?“ „Jak to dokázal vydržet a nezbláznit se?“ „Muselo to strašně bolet, a přesto se nezdá, že by měl nějaké jiné následky kromě jizev, nebo se mýlí?“ „Jaké následky to na něm zanechalo?“ „Kdy se ti dva vlastně dali dohromady a měla bych ještě šanci?“
Sakura ještě stále seděla na zemi, kam spadla, když jí došlo, co se všechno stalo mezi jejími dvěma bývalými týmovými kolegy. Hlavou jí běhala jedna myšlenka za druhou a ona nabyla schopná se nad nimi více zamyslet, protože když si odpověděla na jednu, vynořili se hned další čtyři.
Naruto seděl v pohodlném křesle a zdánlivě si nevšímal rentgenových pohledů upřených na jeho osobu. Věděl o nich, cítil je na sobě, ale rozhodl se je ignorovat.
Myslel na jiné věci. Pohledem přejel ještě jednou všechny lidi v kanceláři. Přátelé, kolegové, lásky. Jeho pohled se zastavil na Sasukem. Miloval ho. Nedalo se ani popsat, jak moc ho měl rád. Toho arogantního, sebevědomého, ironického a zdánlivě chladného a bezcitného Uchihu. Nerad viděl, když Sasuke trpěl. A zrovna teď, i když se to snažil nedat najevo a svoje pocity schovat za chladnou masku nezájmu, Naruto věděl, že trpí. Byl si moc dobře vědom toho, že se někdy v noci Sasuke budí, lapá po dechu a ujišťuje se jestli Naruto stále leží vedle něj. Věděl to, ale nikdy mu nedal najevo, že o tom ví. Na to znal svého černovlasého milence a přítele až příliš dobře. Až bude připravený, řekne mu to sám.
Oba dva si od tamtud přinesli dost nočních můr do konce života. I on se někdy v noci vzbudí, zpocený hrůzou, že se tam vrátil zpátky. Někdy v noci ani neusnul, ze strachu, že se mu o tom zase bude zdát. To si potom vždycky přitáhne Sasukeho blíž a pevněji do náruče a celý zbytek noci pozoruje jeho spánkem uvolněnou tvář. Málokdy měl možnost pozorovat jeho dokonalou tvář bez oné pověstné masky a tak si to vychutnával, jak nejvíc mohl. Někdy dokonce nešel spát schválně, jenom aby mohl pozorovat Sasukeho jak spí. Sasuke si totiž masku chladného a bezcitného muže nasazoval vždycky, jenom před ním a občas před Sayu jí nechával sklouznout dolů. I když je pravda, že za ty toky co jsou spolu, se ty nejostřejší hrany trochu obrousily.
Jak tak Naruto uvažoval o chladné, nečitelné masce jeho pohled se přesunul na jeho přítele. I Gaara nosil takovouhle masku. Jenže on jí sundával opravdu jenom před ním. Pravda po několika letech se trochu oslabila a stejně jako u Sasukeho, se několik málo emocí dostalo ven, ale Gaary se na velké emoční výkyvy až příliš dobře ovládal. Naruto ho měl rád. Velmi jemu a Sasukemu pomohl. Než se mohl Naruto ve svých úvahách zatoulat k dalším osobám v kanceláři, přerušila tok jeho myšlenek Pátá.
„Nevadí Kazekage-sama, jen by mě zajímalo, co vy s tím vším máte vlastně společního. Jak jste se vy tři vlastně dali dohromady? Sasuke? Naruto?“
Naruto se s trhnutím probral ze svého zamyšlení, když uslyšel svoje jméno. Pohled stočil na Tsunade, která na něj vyčkávavě zírala. Očividně na něco čekala. Jenže blonďák byl tak dokonale zabrán do svých myšlenek, že tomu o čem se mluvilo, nevěnoval nejmenší pozornost.
Najednou vedle sebe ucítil sasukeho přítomnost. Poznal ho, i když byl obrácen obličejem na druhou stranu. Poznal ho jednak podle chakry ale i podle vůně. Podíval se na něj, jak tam stojí a černým pohledem, ne nepodobným rentgenu, zkoumá, co se s ním stalo a jestli je mu dobře.
Naruto se jeho starostlivosti musel pousmát. Na tváři se mu najednou objeví poťouchlí škleb, sice dost mírnější oproti jeho mladým létům, ale pořád stejně škodolibí. V očích mu zasvítilo rošťáctví a než mohl kdokoli zareagovat, včetně jeho oběti, už seděl Sasuke pohodlně usazený na pachatelově klíně. Naruto se šklebil od ucha k uchu a při tom držel lehce se zmítajícího se Uchihu aby mu mu náhodou nevyklouzl.
Kanceláří se rozneslo šokované zalapání po dechu a jedna obrovská rána, jak se Sakura opět skácela na zem v hlubokých mdlobách při pohledu na ty dva.
Sasuke se na Naruta vyčítavě díval, dávaje mu tak najevo, že se mu tahle situace vůbec, ale vůbec nelíbí. Zkoušel se Narutovy nějak nenápadně, ale účinně vykroutit. Tedy ne, že by mu to nebyl příjemné, dokázal by takhle sedět celé dny, jenže takhle na veřejnosti a ještě před lidmi, kteří je znají se mu to, ani trochu nepozdávalo. Přišlo mu to trapné. Jenže na druhou stranu narutovu blízkost teď opravdu uvítal. Po to jak byl nucen si opět vybavit v jakém stavu Naruta našli, potřeboval jeho tělesnou blízkost víc než kdy předtím. Cítil, jak jeho milenci tluče srdce a to ho nějakým zvláštním způsobem uklidňovalo a dávalo mu pocit klidu. Vnímal jak se narutova pevná svalnatá hruď zvedá a zase klesá s každým nádechem na výdechem.
Najednou si všimne, že hrudník není to jediné co se Narutovy zvedá. Ještě, že má tak dobré sebeovládání, protože jinak by zrudnul anebo hlasitě zasténal touhou. Takhle jenom v šoku široce rozevřel oči a trhnutím zvedl hlavu, aby se mohl podívat do očí svému blonďákovi.
Naruto celou dobu, od té chvíle kdy si Sasukeho stáhl na klín, sledoval jeho reakce. Jeho nepřesvědčivou snahu o předvedení únikového manévru. Přesně věděl, co se mu honí hlavou. Proto přesně zaregistroval okamžik kdy si Sasuke uvědomil co s ním to jeho kroucení a vrtění dělá. A pak už se místo na temeno sasukeho hlavy nebo na jeho skloněnou odvrácenou tvář díval do široce rozevřených černých šokovaných očí. Narutovy oči jiskřili smíchem a čerstvě probuzenou touhou.
Z jejich zaujetí jednoho pro druhého je vyrušilo cekem hlasité odkašlání, kterým na sebe upozornila Tsunade. Ne že by sledování těch dvou nebylo zajímavé, hlavně proto, že v jejich vztahu měl očividně navrch Naruto, ale byla z toho ještě trochu rozpačitá. Ještě si na tu myšlenku, že jsou ti dva spolu jako pár, i když jsou to oba muži, úplně nezvykla a navíc by se taky konečně ráda dozvěděla odpovědi na svoje otázky.
„Potřebuješ něco bábi?“ zeptal se Naruto takovým tím protivným blahosklonným hlasem. V tom okamžiku Tsunade naběhla na spánku žíla, jak se rozzuřila.
„Ano. Ráda bych se dozvěděla odpovědi na otázky, které se ti před chvílí položila, konečně.“ Zaironizovala si a hned v zápětí pokračovala: „Taky si myslím, že tohle byste si měli nechat na doma.“ Houkal ještě trochu vyvedená z rovnováhy směrem k párečku v křesle.
„Ale snad ti to nevadí bábi. A já si myslel, jak nejsi pokroková a tolerantní.“ Poškleboval se Naruto.
„Mě je to jedno, ale mysli taky trochu na ostatní.“ A mávla rukou směrem, kde ležela na zemi Sakura, v duchu děkujíc, že růžovovlasá kunochi to nervově neunesla. Nad ní stál zbytek lidí, nacházejících se v té době v kanceláři Hokage, kteří na ty dva zírali jak na zjevení.
„No jo no a co, že si to chtěla vlastně vědět?“ zeptá se Naruto zuřící Hokage, ale při tom místo aby Sasukeho pustil, přitáhl si ho ještě blíž jako by tušil, co se v něm odehrává za bitvu.
Černovlasý mladík sedící na klíně svého milence se zrovna zaobíral svými zmatenými pocity. Svářili se v něm, dvě velmi silné emoce a on nevěděl, co s nimi má dělat. První z nich byl stud. Pochází přeci z klanu Uchiha a takhle by se neměl chovat. Měl by být chladný a nepřístupný. Rozhodně by neměl nikomu sedět na klíně a už vůbec ne v místnosti plné lidí. Jenže pak tu byla i jeho druhá stránky, kterou v něm probudil Naruto. Ta přítulná, potřebující ujištění, že osoba jemu tolik blízká a drahá je s ním a je naprosto v pořádku, což, jak Sasuke mohl pod sebou cítit, Naruto rozhodně byl. Vůbec nevěděl, co má dělat, jestli slézt a nedat na sobě znát jak je mu to líto anebo zůstat sedět a nenápadně se přitisknout k narutově pevnému hrudníku. Nakonec se rozhodl pro kompromis, kterých, jak si hned vzápětí uvědomil, dělá od té doby co je s Narutem podezřele mnoho. Zůstal sedět na narutově klíně a tvářil se nezaujatě. Při tom všem bedlivě poslouchal o čem se Tsunade s Narutem dohadují a snažil se nevšímat si upřených pohledů u druhé strany kanceláře.
„To si ze mě děláš srandu Naruto? Přestaň dělat blbosti a koukej mluvit!“ zařve do běla rozpálená Pátá celá vzteky zrudlá v obličeji.
„Ale já opravdu nevím, na co jste se ptala. Nemůžete to prostě zopakovat a já vám to pak klidně řeknu.“ Snaží se jí uklidnit blonďák. Tsunade to ještě chvíli rozdýchává, nakonec se zhluboka nadechne a zopakuje otázku.
„Ona je to vlastně otázka tak trochu i na Gaaru-sama. Ráda bych slyšela, kromě jiného, jak jste se dali vlastně dohromady.“
„Aha, no tak to byla celkem sranda.“ Pousmál s Naruto.
„Mluv laskavě za sebe.“ Ozval se chladný hlas a do křesla vedle Naruta s černovláskem na klíně se posadil Gaara.
„No myslím, že by měl začít Naruto se Sasukem. Já když tak doplním mezery.“ Dodá.
„Těsně po tom co jsme se Sasukem vyšli z Konohy, jsme vůbec nevěděli, co máme dělat nebo alespoň já ne. Přeci jenom vždycky sem byl mimo vesnici na nějaké misi, s jasným cílem a úkolem, nebo tenkrát s Jirayou, když jsem odešel trénovat. Byl jsem tak trochu ztracený.“ Vzpomíná s nostalgickým úsměvem na tváři Uzumaki.
„To je pravda. Strašně si mi tenkrát lezl na nervy. Pořád si se na něco vyptával nebo vymýšlel jeden šílený plán za druhým.“ Zapojil se do vyprávění i Sasuke, který do teď mlčky seděl a poslouchal.
„Ano vzpomínám si na to.“ uchechtne se blonďák. „myslím, že nejlepší byl ten, jak se pod přeměnou henge proplížíme zpátky do Konohy a budeme tam žít na kraji vesnice jako staří manželé.“ rozesmál se naplno Naruto a hned pokračoval.
„Nakonec se Sasukemu nějak podařilo mě zpacifikovat, dodneška nechápu, jak se mu to podařilo a přinutit mě pokračovat dál v cestě. Šli jsme neznámo kam, vůbec jsme netušili, co budeme dělat, čím se budeme živit. Uběhla nějaká doba, možná týden, od našeho odchodu z Listové a my dva jsme se pomalu učili jak spolu vycházet. Už jsme se nehádali nebo alespoň ne tak často. Celkem brzy jsme totiž zjistili, že bez toho druhého to půjde mnohem hůř. Na konci týdne už jsme spolu byli schopni jakž takž normálně fungovat.
Jednou večer, myslím, že to jsem měl zrovna hlídku, jsem seděl u malinkého ohníčku, který jsme si dovolili rozdělat a pokoušel se neusnout do té doby než mě Sasuke vystřídá na hlídce, si ke mně najednou přisedl. Začal mi vykládat, jak bychom se měli domluvit na tom, co budeme dělat a co bude dál. Abych se přiznal, byl jsem z toho trochu v šoku. V té době jsme spolu moc nemluvili. Vycházeli jsme spolu, to ano, ale nemluvili. Musel sem ale uznat, že má Sasuke pravdu. Takhle to dál nešlo. A tak jsme se začali dohadovat, co budeme dělat. Padlo hodně blbostí a musím s lítostí zkonstatovat, že valná většina jich byla ode mě.“
„Ale taky si nakonec přišel na to zkusit se zeptat Gaary.“ Navázal na narutovo vyprávění Sasuke. „Já jsem byl proti, nevěřil jsem mu, promiň Gaaro.“ Obrátil se na Kazakageho s omluvou na rtech ten jenom mávl rukou na znamení, ať pokračuje dál a tohle nechá plavat. A tak Sasuke pokračoval.
„Nevěřil jsem mu, pro mě to stále byl nepřítel. Chtěl jsem jít do nějaké vzdálenější větší vesnice a tam se zkusit zeptat co se děje a na nějakou práci. Možná se tam i na nějakou dobu usadit. Ale Naruto byl neodbytný. A tak abych měl klid, jsem nakonec souhlasil. Dneska můžu říct, že měl tenkrát pravdu. Tvrdil mi tenkrát, že nás mohli prohlásit za nukeniny a tím pádem by po nás šli úplně všichni. Strašně nerad jsem tehdy uznal, že má asi pravdu. Gaara už v té době byl Kazekage, mohli bychom od něj nebo z jeho kanceláře zjistit nějaké informace.“
„Když jsme se přiblížili k Suně Sasuke prohlásil, že bychom tam měli jít v noci a ještě pod henge přeměnou. Tím, že se zmenší riziko, že nás poznají a chytnou. Oba dva sem se přeměnili, abychom si na nové podoby zvykli, ze Sasukeho byl zrzek s modrýma očima a já sem skončil jako brunetka s hnědýma očima.“ Naruto měl na tváři stále širší úsměv, dokonce i Sasukemu občas zacukali koutky.
„Počkali jsme, až padne největší tma a zamířili do Suny. Proklouzli jsme tiše jako myšky, což u Naruta v té době byl docela výkon, kole stráží a vydali se přímo do kanceláře Kazekageho. Bylo nám jasné, že tam v tuhle hodinu Gaara pravděpodobně nebude. Vlezli jsme dovnitř oknem a po tmě se začali trochu rozhlížet. Moc jsme toho, ale nenašli a tak jsme se rozhodli počkat na ráno, až přijde Gaara.“
„Když jsem ráno vešel do své kanceláře, měl jsem pocit, že mám halucinace. Vím, že jsem jí večer zamykal a teď když jsem vcházel tak sem musel odemknout. Vůbec jsem nechápal jak se tam ti dva co seděli před mým stolem, dostali. Okamžitě jsem chtěl vyvolat poplach, protože by jich mohlo být víc a někde ve vesnici by ti ostatní mohli zaútočit, ale na druhou stranu sem nechtěl, aby zaútočili na mě. Sice vypadali cekem slabě a věděl jsem, že bych se ubránil, jenže sem nechtěl ohrozit lidi.“ Gaara chtěl pokračovat, ale přerušil ho Naruto, který už nedokázal déle zadržovat smích a rozesmál se na celé kolo.
„Do konce života nezapomenu na tvůj výraz, když si vešel do těch dveří. Ten byl nepopsatelný.“ A smál se dál. Gaara čekal až se Naruto uklidní a slova se mezi tím ujal Sasuke.
„Když Gaara vešel dovnitř a postavil se do bojové pozice, měl sem pocit, že Naruta zabiju. Okamžitě jsem si potvrdil, že jít sem nebyl dobrý nápad. Už jsem se chystal zaútočit, abych předešel vyvolání poplachu, když se ta situace vyřešila tak nějak sama. Naruto totiž na okamžik zapomněl kontrolovat svojí chakru a nechal jí trochu proniknout, než se vzpamatoval a zase se hlídal. Ale to už nebylo potřeba. Naruto totiž zapomněl hlídat kjuubiho chakru. A Gaara jí samozřejmě poznal.“
„Stál jsem tam a chystal jsem se na útok, viděl sem totiž, že ten zrzek dělá to samé a chtěl sem být připravený. Pak jsem ucítil tu chatku. Byla mi děsivě známá. Věděl sem, komu patří, poznal jsem jí. Vycházel z té ženy a to se mi zdálo trochu divné. Proto sem se na ty dva podíval pozorněji. Až teprve teď mi došlo, že se mi na těch dvou už od začátku něco nesedělo. Pak mi to konečně došlo. Obě jejich chakry, i když je kontrolovali, tak takhle z blízka byli nepatrně cítit, měli mužskou podstatu, takže minimálně jeden z nich musel být v přeměně henge. A protože ta démoní chakra se šířila od té ženy, pochopil jsem, kdo to stojí přede mnou. A protože jsem měl informace z Konohy došlo mi, že ten zrzek bude asi Uchiha.“
„Viděl jsem jak se Gaara pomalu uvolňuje.“převzal štafetu příběhu zase Sasuke. „Pochopil jsem, že poznal Kjuubiho chakru a tím pádem i Naruta. Taky mi bylo jasné, že už určitě věděl, že odešel se mnou, takže odhalil i mojí identitu. Pak nás jednoduše oslovil „Naruto?“ „Sasuke?“ bylo to něco mezi otázkou a konstatováním.“
„Vůbec jsem neměl ponětí, že sem na malý okamžik zapomněl kontrolovat Kjuubiho chakru. Tak strašně jsem se soustředil na tu svojí, že tu druhou, kterou mám, jsem dočista zapomněl stejně jako na to, že mě mohla prozradit jako ta moje.“ Přidal se konečně do vyprávění Naruto. „Možná to byl nějaký podvědomí reflex nebo tak něco. Opravdu nevím. Každopádně se mi docela ulevilo, když Gaara pochopil, kdo to před ním ve skutečnosti stojí. Táli jsme tam takhle poměrně dlouho a měřili pohledem jeden druhého. Než se Gaara rozhodl, že ho to nebaví, či co a vydal se ke svojí židli za stolem. Ticho, které se nepřerušilo od okamžiku kdy Gaara vstoupil do kanceláře, ještě nějakou dobu trval, než se konečně Gaara zeptal na to, co ho zajímalo „Co tady děláte? To nevíte, že na Sasukeho jako na vyhoštěného ninju byla vypsaná odměna?“ podívali jsme se, se Sasukem na sebe a nakonec jsme se rozhodli, že půjdeme s pravdou ven. A tak jsme začali vyprávět, jak se to všechno seběhlo.“
„Vzpomínám si, jak sem tam seděl a přemýšlel, jestli mají šanci to zvládnout. Pak mě ale upoutala jejich tichá domluva, vypadalo to jako by se domlouvali jenom pohledem. Za několik minut se asi na něčem domluvili, protože se na mě otočili, přejeli mě pohledem, připadal sem si jak pod mikroskopem. Asi mě shledali věrohodným, protože mi začali vykládat všechno od začátku. Byl sem zvědavý, co je přivedlo do Suny, ale na pravou podstatu toho všeho sem přišel, až když odešli. Ještě jednou jsem si v duchu přehrával to, co mi ti dva řekli. Najednou mi došlo, že se Naruto jenom tak mezi řečí zmiňoval o nějaké radě a pokusu přemluvit je k něčemu. Došlo mi, co mi tím chtěl říct.“ Při posledních několika větách se Kazekage upřeně díval na Tsunade. Té to samozřejmě došlo.
„Tak proto teda jste se hned zapojil do toho všeho a pomáhal mi…“ zamumlala téměř neslyšně Pátá. Kazekage jenom lehce kývnul hlavou na znamení souhlasu.
„Když Naruto domluvil, musel jsem se ho zeptat, proč vlastně přišli za mnou, protože jak už sem řekl ten praví důvod proč Naruto chtěl jít za mnou, sem odhalil až po tom co odešli. Sasuke mi tenkrát řekl, že doufali, že najdou nějaké informace o jejich situaci. Přiznám se, že jsem byl dost překvapený, že se vydali zrovna za mnou.“
„Viděl sem na Gaarovi jak je z toho všeho překvapený. Přesto jsem doufal v jeho pomoc.“ Ujal se opět na chvíli slova blonďák. Zamyšleně zíral před sebe a bezděky si pohrával se sasukeho prsty, které držel ve své ruce.
„Strávili jsme u Gaary v kanceláři téměř celý den. Mluvili jsme, rozebrali naše možnosti, na co si dávat pozor, možnosti obživy a taky do jaké míry by byl Gaara schopný a ochotný nám pomoct. Nakonec jsme se konečně domluvili. Musím říct, že to bylo mnohem víc, než jsem čekal. Dohodli jsme se na tom, že nám Gaara bude neoficielně dohazovat nějaké hodně silné a těžko polapitelné nukeniny, samozřejmě tak aby jeho vesnice nepřišla na zmar, a občas nám předá nějakou tu informaci.
Měli jsme celkem štěstí, že Orochimaru neučil Sasukeho jenom techniky týkající se boje. Použili jsme jednou jeho jutsu na vyhledávání osob. Jedná se o jutsu které pomůže vyhledat osobu, která vlastní předmět na který bylo jutsu použito. Díky tomu s námi mohli Gaara kdykoli navázat spojení a i my s ním. Nakonec jsme se ještě dohodli na tom kdy, a jak se budeme scházet. Domluvili jsme se na pravidelných schůzkách jednou za dva nebo tři měsíce, dřívější spojení bylo povolené jenom v případě ohrožení života. A to akutním ohrožení života. Díky tomu vlastně Gaara dokázal přijít pomoct Sasukemu a Saye s mým hledáním, když se jim konečně podařilo se vyléčit ze všech zranění.“ Naruto ztichnul a jenom koukal na Tsunade, která zase zkoumala písečného Kazekageho. Očividně nevěděla, co si o tom všem má myslet.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Tess,
moc se mi líbí tvoje povídky a jsem moc ráda, že jsi navštívila naše stránky. No, taky jsem zjistila, že jsem už tuto povídku jednou četla, ale to bylo hroooooozně dlouho :). Doufám, že budeš ráda navštěvovat naše stránky :)
ps: abych nezapomněla, chce to rychle pokráčko !! :)
Prosíím
(kio-san, 18. 11. 2009 15:47)
Užasný,rychle dáál prosíím....:)
Je to opravdu zajmavý....:)
Prosíím
(kio-san, 18. 11. 2009 15:46)
Užasný,rychle dáál prosíím....:)
Je to opravdu zajmavý....:)
kláása
(nency, 14. 11. 2009 11:58)
och nádhera ach ti jsou uplně všichni mimo to je upa srandovná hudák tsunade dávají ji teda opravdu zabrat :-D
....
(terkic, 3. 11. 2009 22:10)jůů konečně to tu je, opravdu se mi to líbilo, dneska mám dobrý den a teď je ještě lepší:)
To mam radost,dik.:D
(Haku, 1. 11. 2009 18:26)Super!Dalsia kapca,parada,-chudacik Sasuke v rozpakoch,fakt bozi.Ak budes takto pisat dalej(co dufam ze budes),tak sa od Tvojich stranok neodlepim(nie,ze by mi to vadilo:D :D ),vraciam sa na ne casto a paci sa mi ako pises,pokracko-sup sup.pa
jashine!!
(Iruka sensei, 31. 10. 2009 22:06)
Já jsem tak happy, že je pokračoání, jak vidno, trpělivost se vyplácí :D
Takže honem další díl :D
^_^
(Sax, 31. 10. 2009 20:26)
Uh... člověk tu chvíli není, a hned tu má překvápko i s věnováním... Moc děkuji, ale nezasloužím si ho, to ty jsi vymyslela tenhle pěkný příběh... Hrozně se mi líbilo, jak se tam Gaara opatrně vrátil a jak si pak skákali vzájemně do řeči ^_^ Mno a Sakura neměla chybu XD Ani Naruto se Sasukem... chudák uchihovská čest řádně utrpěla na Uzumakiho klíně... ^_^
Pěkný, už se těším na pokračování...
já zapomněla
(Sabaku no Uchiha Mono ^_^, 29. 10. 2009 18:16)
Já ti píšu na ICQ, ale sem koment nedám xDDD
No prostě bomba xD. Já tuhle povídku prostě miluju... ^.^
Rychle dáál
(nana-chan (ff-naruto.estranky.cz, 29. 10. 2009 15:18)hu..čupr rychle dál...:)
= )
(Neli, 29. 10. 2009 12:57)Mám radost z dalšího dílu. Pobavilo mě to a těším se na další! =)
*oslavuje*
(Ten_Ten, 29. 10. 2009 10:22)
Jupí, pokráčko!
Tuhle povídku mám moooc. Ráda. A je vidět že na ní fakt racuješ. Takže jen tak dál a... pokráčko! xD
oči na monitoru a čelist na zemi
(Ebika, 28. 10. 2009 22:46)No páni vypadalo, že si na tu povídečku zapoměla, no jsem rozhodně moc ráda, ře je pokráčko a co víc přmo senzační pokráčko no as dalším pokráčkem rozhodně neváhej jo?Takže pokráčko!Pokráčko!Pokráčko!!!!*skanduje*
Krása
(Mitsuke- senpai, 12. 12. 2009 14:41)