Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Štěstí-Neštěstí-Láska-Partnerství - 1.kapitola

14. 10. 2009

1.     Kapitola

 

Já červeně

Mono-chan zeleně

 

 

Byla hluboká noc. Temná. Magická. Možná to bylo tím, že na nebi zářilo neuvěřitelné množství hvězd, v tuhle noční hodinu tak dobře viditelných, nebo měsícem ukazujícím se v celé své kulaté kráse a svým jasem osvětlující vesnici skrytou v listí. Měsíční paprsky byli jediným zdrojem světla, nikomu to ale nevadilo. Všichni spali spánkem spravedlivých.

                Paprsky měsíčního světla se proplétaly vesnicí a prosvětlovali temná zákoutí, i když se tomu stíny urputně bránili, nakonec vždy podlehli. Stříbrné paprsky se prodraly i do jedné ložnice v domě na kraji města, kde na ně ovšem nečeká typická scéna, jako v jiných pokojích kam se jim podařilo proklouznout.

Na posteli, místo aby pokojně spali, se převalují dvě vzájemně propletená těla. Nevšímají si vůbec ničeho než sebe navzájem. Vnímají pouze svojí vzájemnou spalující touhu. Jemné ševelení kůže otírající se o kůži druhého těla rozpáleného neuhasitelnou horečkou vášně, zašustění prostěradla jak se náhle změní jejich poloha na rozložité posteli, smyslně sípaví dech prozrazující touhu, spalující tělo. Kapičky potu pomalu, kapku po kapce klouzající po vášní hořících tělech tak aby se nakonec mezi nimi stejně smíchali a prohloubili jejich spojení ještě víc.  Stejně jako rty, jenž se stále zas a znovu vrací k těm druhým, jako by potřebovali nabrat, ochutnat a doplnit dech toho druhého pro svého majitele, ochutnat a přivlastnit si tak něco dalšího z právě požívané rozkoše.

Těla vlnící se proti sobě, nejdřív s pomalou ladností a neuspěchaným prožitkem a potom se zuřící touhou a nutkavou potřebou najít vyvrcholení pomocí těla svého partnera, se míhají a zase ztrácí v stříbrném světle, jak o tento obraz bojuje noční tma s měsíční září. Ti dva si ničeho nevšímají ženouce se k tolik toužebně očekávanému, ale i oddalovanému orgasmu.

                Ve chvíli nejvyšší možné vášně, ale jenom z jedněch rtů, napuchlých od dobyvačných polibků, vyklouznou ta kouzelná slůvka.

                „Miluju tě.“

 

Hnědovlasý chlapec se zadívá na blonďatého.

„Naruto…chtěl jsem ti říct…je konec.“ Oznámí vyrovnaně.

„Ale…ale proč? Proč Neji? Udělal jsem něco špatně?“ Posmutní Naruto.

„Ne, jen mě nebavíš.“

„Nebavím? Proč?? Já, já tě miluju, Neji.“ Vyhrkne, modroočko, jakoby doufal, že to pomůže zastavit jeho milence.

„Ale já tebe ne, navíc už mám někoho jinýho, takže buď tak hodný a už se ke mně nechovej jako k milenci. Je konec.“

„Tak proč? Proč na naše výročí?“ Naruto se otřese, veškerá vášeň a její teplo je pryč. Zůstal chlad, ledový žár zrady a neštěstí. Představoval si to přeci úplně jinak. Květiny, svíčky, čokoláda, nebo klidně jenom sex, ale Neji ho přeci nemůže opustit, pro koho má žít?

„Proč, proč, proč? Můžeš se přestat ptát?“ Zavrčí Neji a začne se oblékat. Po chvíli už kompletně oblečen kouká skoro až opovržlivě na Naruta, který sedí na rozházené posteli zabalený do deky a zrazeně na něho kouká. „Prostě je konec. Ber to jako sex na rozloučenou, protože alespoň v sexu jsi byl dobrý.“ Vyplivne.

„Vypadni, vypadni, nikdy už tě nechci vidět!!!“ Mrští po Nejim polštář. Neji se s úšklebkem vyhne a odejde.

„Já ho nenávidím!!!“ Křičí Naruto do polštáře a vzlyká. Přitom ví, že kdyby Neji přišel a omluvil se, nebo by řekl, že to nemyslel vážně, on by mu odpustil. Miluje ho, žil pro něho a on ho odkopne v den jejich výročí. Chytí se na místě, kde má srdce. Tam to bolí, cítí, jak se jeho srdce rozpadá na malinké kousíčky. Dokáže je někdy někdo dát zpět dohromady?  Nakonec vyčerpáním z pláče usne.

Vzbudí se ještě za svítání. Obleče se a podívá se na postel. Je rozházená od jejich věčných hrátek, ušmudlaná od potu a spermatu. Vztekle strhne povlečení z matrace, polštářů i peřin. Nakonec si to rozmyslí a vyhodí to i s matrací, kterou si vzápětí koupí novou.

Lidé, které potká, se na něho dívají se zvláštními výrazy. Kdo ne? Naruto je pořád zmuchlaný, měl aspoň dost soudnosti, aby se oblékl, ale jinak vyšel ven tak, jak večer usnul. Jen co navrátí postel do pěkného stavu, zaleze do koupelny, konkrétně do sprchového koutu. Chce ze sebe smýt jeho dotyky, ale nedaří se mu to. Cítí se, jakoby měl na sobě vypálený cejch. Sveze se po stěně dolů, nechává na sebe dopadat proud horké vody, která se míchá s jeho zoufalými slzami.

Když vyjde z koupelny, zabalen do ručníku, leknutím nadskočí. Na jeho posteli sedí Sakura a probodává ho nepříjemným pohledem.

„No to je dost, sedím tu už patnáct minut!“ Poklepe si na imaginární hodinky na zápěstí.

„Hmm.“ Otevře Naruto skříň a hledá něco na sebe, nějak nemá náladu na svou obvyklou oranžovou kreaci. Nakonec si vybere černé kalhoty a modré triko.

„Jak jako hmm? Myslíš, že mě baví na tebe čekat?“ Zapumpuje Sakuře žilka na čele.

„To je sice hezký, ale mohla bys mě nechat se obléct?!“ Naruto tuší, že asi dlouho neudrží další příval slz. Sakura uraženě odkráčí do vedlejší místnosti.

„Tak co je?“ Zeptá se po dalších patnácti minutách, kdy se zase na chvilku uklidní.

„Máš jít za Tsunade-sama, prý mise.“ S tím Sakura odejde, přičemž nezapomene prásknout dveřmi.

 

Naruto za ní chvíli nechápavě koukal, než se mu v bolestí zpomaleném mozku trochu srovnali myšlenky a jemu konečně došlo, co mu tady Sakura právě řekla. Ještě chvíli stájí na místě a zírá před sebe jako by na něco, nebo možná někoho čekal. Nebesky modré oči se mu opět začnou plnit slzami. Chvíli se je snaží zvládnout, protože jeho ochromený mozek mu konečně předá zprávu, že ho čeká Pátá. Ale nakonec je to silnější než on.

                Doslova se sesune na zem, hlavu složí do spojených dlaní a celé jeho tělo se otřásá pláčem. Ještě chvíli se sice jakžtakž snaží přemoct, zvednout se a doploužit se před Pátou. Nakonec to ale vzdá, už stejně přijde pozdě. Radši přijde pozdě než v tomhle stavu.

                Vůbec nemá ponětí, jak dlouho tam seděl na zemi, hlavu v dlaních s tělem kolíbajícím se sem a tam a se snahou zvládnou, ne spíš alespoň trochu otupit u příšernou bolest na prsou.  Měl pocit jako by mu někdo vrazil zaťatou pěst mezi žebra, ta prsty pomalu roztáhl a pak mu pomalu začal rvát srdce z hrudi ven. Ta bolest ho sžírala, doslova ho oslepila, paralyzovala a zanechala úplně bezbranného temnotě.

                Po nějaké době se konečně trošičku sebral, mohlo to trvat deset minut, půl hodiny hodinu nebo dvě, to neví. Ale sotva se postavil na nohy už mě pocit, že se zhroutí znova. Zrovna dneska, kdy doufal ve volný de strávený se svojí láskou. Tolik chtěl Nejiho překvapit vlastnoručně uvařeným jídlem, a potom hříšným sexem snad ve všech místnostech jeho bytu, ne že by byl nějak moc velký, jenom kuchyně, obývací pokoj, předsíň, ložnice a koupelna. I to podle Naruta stačilo. Doufal, že se to všechno ponese v duchu romantiky.

                Nikdo by to do tohohle střeštěného blonďáčka neřekl, ale uvnitř něj se skrýval romantik jako hrom. Miloval procházky při měsíčku, večeře při svíčkách, pomalé smyslné milování na posteli s plátky růží. Tohle všechno chtěl, po tom ve skrytu duše toužil. Ale s Nejim to nikdy takové nebylo. Jenže Narutova mysl byla zastřená láskou, miloval ho tak silně, že by pro hnědovlasého mladíka udělal cokoli.

A dočkal se jenom kopaček v den jejich výročí. To bolelo, to tak strašně moc bolelo. Nejraději by se zahrabal do své zbrusu nové postele, přehodil si deku přes hlavu, tedy až po tom co by pokoj hojně předzásobil ledničkou se zmrzlinou, horou čokolády a rámenu, a nevystrčil by několik dní, ne spíš týdnů nos a lízal by si rány. Jenže to nemohl. Volala ho Tsunade.

A tak se jakžtakž sebral, sesbíral poslední zbytečky síly, co měl a vyrazil směr kancelář hokageho kde na něj už asi nějakou dobu čeká rozzuřená pátá a nová mise, která přišla v tu nejblbější dobu.

 

„Kdes sakra byl?!“ Vylítla na něho hned, jak vešel dovnitř.

„Zdržel jsem se.“ Naruto se zhluboka nadechl, aby se udržel v klidu. Jestli něco ‚potřeboval‘, bylo to shodit se před Tsunade.

„No, když ses konečně uráčil. Máš misi, s Kibou. Ponesete svitek do Čajové vesnice a předáte ho jejich feudálnímu pánovi. Je tam několik velmi důležitých informací. Vyrážíte za hodinu. Syp se sbalit!“

„Nemohl bych…?“ Začal opatrně.

„NE!!! Vypadni se sbalit!“ Vřískla Tsunade a vytáhla ze stolu láhev saké.

„Jenže já…“                                      

„Naruto Uzumaki, okamžitě padej, nebo zažiješ peklo!“ Naruto zmizel, než to dořekla. Peklo? Tsunade význam toho slova nechápala, nikdo to nechápal.

„Tohle jsem fakt potřeboval.“ Mrmlal si Naruto cestou. „A to jsem chtěl požádat o volno.“ Zapadl do nejbližšího obchodu a koupil si zásobu sladké čokolády a jiných sladkostí.

Pomalu se coural po ulici, na co spěchat? Jemu se zhroutil vnitřní svět. Ten vnější by to měl pochopit. A když ne? Jeho věc, Naruto Uzumaki truchlí, tečka. Nebo spíše vykřičník.

Zapadl do temné uličky, kde opět povolil své nervy. Lidi obcházeli obloukem uličku, z níž se linul zoufalý nářek, ze kterého usedalo srdce. Naruto zhluboka dýchal, snažil se uklidnit a někde četl, že to pomáhá. Pomalu a těžce se zvedl. Bylo mu jasné, že asi vypadá strašně, ale co mohl dělat? Nic nedokázalo napravit díru v jeho hrudi na místě, kde dříve bývalo srdce. Nosil ho na dlani a to se nevyplatilo.

Jak se tak coural, rozhlížel se kolem, i když moc nevnímal. To, co uviděl, ho velmi rychle vrátilo zpět na zem. Zůstal stát jako solný sloup a roztřásl se po celém těle.

U zdi stála opřená Sakura a na ní byl nalepený Neji. Zběsile se líbali, Nejiho ruce bloudily kdesi pod Sakuřiným oblečením. Ty Sakuřiny se bořily do hedvábných vlasů, které patřívaly jen Narutovi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

chudinka malej

(zuzane, 28. 11. 2009 23:16)

ježiš mě je ho tak líto sakuru sem nikdy neměla ráda, ale teda neji mě slamal.

Pěkný....:)

(Nana-chan(ff-naruto.estranky.cz), 12. 11. 2009 11:15)

hudák Naruto.To bylo od Nejiho hnusný.Hajzl...:(
No,ale jsem ráda,že nejsem jediná kdo konečně začal psát povídky na nejinau....xD
jinak moc pěkný..
PS:Co se týče té povídky.Zatim mám ted rozdělané jiné tři,ale vprůběhu času začnu psát další díl...:)

au...

(Psycho-chan, 4. 11. 2009 7:53)

Chudám Narutík, to bolo od Nejiho pekne sprosté -.,- Ale s Kibou na misiu.... ccc 3:) Toto bude ašte zaujíímavéééé :D

...=)

(Ebika, 16. 10. 2009 19:28)

Tead ten Neji je, al parchant:-(Chudák Narutík, mno vypadá to, že te´d je sezóna spol. povídeček je vážně krásná moc se vám povedla honem další:-D

hmm

(arya, 14. 10. 2009 22:24)

to je hodně smutnéé ještě nejak to udělejat se pekně pomstí ju... nemohly bys dopsat nejakej dilek ty B.N. dik už jen napjatě čekam na další

Mě takyyy xD

(Sabaku no Uchiha Mono ^_^, 14. 10. 2009 13:28)

Hlavně, že se líbí nám xDD